V květnu 2015 začala hustopečským mandloňovým sadům nová éra. K devíti stovkám stromů, které zůstaly, přibylo téměř sto padesát mladých výpěstků.

Toto místo je proslulé pro pořádání ohňostrojů. Od roku 2007 se zde pořádá mezinárodní Festival ohňostrojů. Celá show je dopředu promyšlená a udělaná na konkrétní hudební doprovod, světelné efekty se krásně odráží na vodní hladině. Je to vždy nádherná podívaná.

 

Mostecký kostel Nanebevzetí Panny Marie je známý kvůli svému přesunu. Byl přemístěn o celých 841 metrů. Díky tomu je kostel dodnes považován za raritu světového formátu.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě je pozdně gotický chrám, který byl po požáru města vystavěn v letech 1517–1550. Proslulost získal především v roce 1975, kdy byl přesunut po kolejích o 841 metrů. V Guinessově knize rekordů je zapsán jako přeprava nejtěžšího předmětu po kolejích.

Přesun byl zahájen 30. září v 11 hodin 50 minut, transfer byl ukončen 27. října 1975 v 8 hodin 52 minuty.

DHK Baník Most existuje již od roku 1997. Most vládne české klubové házené od sezony 2012/13, kdy získal první titul v historii. Mostecké házenkářky z DHK Baník Most - Černí Andělé oslavily loni sedmý zisk českého titulu.

--------------------------------------

Stránky: http://dhk-banikmost.cz/index.php?co=titulka

Slavnému trenérovi dostihových koní je nyní 72 let a je stále velmi aktivní. Vystudoval obor zootechnik. Je to velmi sympatický člověk. Vlasy má vlnité a věkem již prošedivělé. Jeho usměvavý výraz doplňuje větší nos. Hnědé oči jsou orámovány hustým obočím. Bradu rozděluje zvláštní vráska, která ho dělá ještě zajímavějším. Pro žokeje je typická malá a drobná postava. Protože i nyní se stará o koně ve svých stájích, je jeho oděv většinou venkovský a pracovní. Pokud je spatřen na koni, při oblíbeném trénování koní, má na sobě žokejský úbor. Jeho milovaným druhem koně jsou plnokrevníci. Tyto koně si dovážel až z daleké Francie a využíval je s oblibou pro dostihy. Mezi jeho největší úspěchy patří vítězství na Velké pardubické. Byl titulován jako nejlepší žokej a také rovinový jezdec. I přes jeho vyšší věk pořádá přímo v Tochovicích, na zdejší dostihové dráze, dostihový den pro své známé i pro veřejnost. Kromě koní se hodně věnuje relaxačnímu sportu, který se nazývá bowling v družstvech. I zde byl vždy velmi úspěšný. Pan Chaloupka má bratra Jiřího, který šel ve stejných stopách, oba jsou dostihovými trenéry a žokeji. Jeho nejlepším přítelem, který nikdy nechyběl na jeho dostihovém dni, je zpěvák Václav Neckář.

A právě tento slavný trenér a dostihový žokej žije v naší malé obci Tochovice, kde vlastní dostihové stáje. Jsem pyšný na to, že pana Chaloupku znám. Osobně jsem měl tu čest se s ním setkat na místních dostizích, kam mě pozval s jeho vnukem Dominikem. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek.

Pičín leží v malebné krajině plné lesů, rybníků a rozkvetlých luk s orchidejemi a upolíny. Krajina kolem obce je mírně zvlněná, severně nad obcí je kopec Kobyla. Na něj vede několik lesních cest, které procházejí jehličnatým i smíšeným lesem. Této oblasti se říká Chlum. Pod vrcholem Kobyly je malé skalnaté území, skryté do poslední chvíle očím návštěvníků. Tam mě brala často starší sestra, objevovaly jsme společně jeskyňky a kochaly jsme se výhledem na Pičín. Všude tady kvete na jaře spousta bylin.

Naše obec leží v podhůří Brd. Výlety do Brd, jejichž součástí a začátkem je kopec Kobyla, jsem měla vždy moc ráda. Šumění a vůně lesa, lesní studánky, zvěř v lesích, to vše je moje dětství. S napětím jsem vždy poslouchala pověsti o Fabiánovi, pánovi brdských lesů.

Rodiče mě odmalička brali do přírody. Tatínek je myslivec a s láskou vždy pečoval o zvěř v lese. Do všeho mě zapojil. Přesně si pamatuji všechna místa, kudy jsem s tatínkem chodila, každý cíp lesa, oboru se zvěří, lesní rybníčky. Vyprávění táty o lese, o jeho tajemstvích a zákoutích ve mně pořád zní. Znám všechny lesní cesty v okolí, stále po nich chodíme na procházky, dělám si fotky přírody a zvěře.

Nad obcí v Brdech je Přírodní rezervace Kuchyňka se zbytky původních suťových lesů a s bohatou flórou a faunou. Vede tudy červená turistická trasa – hřebenovka, po které se dá dojít přes Studený vrch a Jelení palouky až do Mníšku pod Brdy. Tudy vede také část trasy dálkového podchodu Pičín – Řitka.

Pod Kuchyňkou je pomník partyzánů, o který se lidé z naší obce starají. Je tu také pomníček pana Grubnera, na kterého spadl v roce, kdy jsem se narodila, strom. S partou přátel rodičů ho udržujeme a staráme se o něj.

Kolem Pičína je také několik rybníků. I o ty se můj táta staral a pečoval o ryby. V létě jsme je krmili a v zimě proráželi led, aby se neudusily. Také výlovy byly společenskou akcí, podzimní atmosféra, zlatavé listí, vůně vypuštěného rybníka, na to se nedá zapomenout. Na rybnících se dalo i bruslit. Vždy když zamrzly, se tam sešla celá vesnice.

Malé rybníčky jsou všude kolem i v lesích. Do jednoho rybníčka u lesní mýtiny jsme se chodily s maminkou koupat. Byla jsem ještě malá a neuměla jsem do rybníčka vlézt, protože měl velmi příkré břehy. Proto si tam vždy nejdřív vlezla maminka a táta mě pak k ní spouštěl. Voda v lesním rybníčku byla ledová, ale průzračně čistá. Kolem kvákaly žáby, a když jsme vylezly, dlouho jsme je všichni i s tatínkem pozorovali a poslouchali. 

Pičínem protéká Kotenčický potok, který pramení v lesích nad obcí v podhůří Brd. Protéká několika rybníky a louky kolem něj jsou na jaře plné květin, některých i velmi vzácných a chráněných.

Lásku k prostředí, ve kterém žiji, respekt a cit ke krajině a pýcha na to, že pocházím z tak krásného prostředí a obce s dlouhou a zajímavou historií jsou pro mě stále zdrojem životní inspirace a radosti. Mám radost z toho, že se zdejší krajina líbí pokaždé i mým kamarádům, když k nám přijedou.

Je to jednolodní kostel s věží na západní části. Vzhled byl původně ve 12. století románský, nyní je barokní, ale části románského stylu jsou v některých částech zachovány. Kostel byl ještě před třicetiletou válkou dřevěný, tudíž budova je uváděna jako novostavba ze 17. století. Stavebním materiálem je žula a cihly. Kostel má světle růžovou barvu a okolo oken je tmavě růžový. Střecha je červená a věž pokrytá zelenou barvou. Přední část tvoří 7 oken a jedno románské okno, vysoké hnědé dveře a kousek od nich románský portál. Před kostelem leží také památní deska připomínající Tomáše G. Masaryka. Na věži můžeme vidět dvě okna a nad nimi hodinový stroj. Na východní části kostela je další malá věžička. Uvnitř jsou rokokové oltáře, včetně hlavního. 

Kostel je nyní krásně zachovalý a opravený. Určitě stojí za to se na něj podívat!

Na toto místo chodím ráda, když chci být sama se sebou. Přemýšlet nebo i nemyslet na nic a užít si nádherné přírody.   

Cesta nahoru vede jehličnatým lesem, kolem cestičky roste borůvčí s mechem. Nejdřív je pozvolná a zem je prostá kořeny stromů. Pak začne být strmější a kořeny vystřídají kameny. Nahoru vede spousty cest, a i když tam chodím často, ráda bloudím a hledám nové cesty. Když dojdete nahoru, uvidíte nádherný výhled na Příbram a okolní vesnice. Jeden z nejznámějších je vyhlídka Kazatelna, odkud za příznivého počasí uvidíte až jadernou elektrárnu Temelín. Třemošná nabízí více krásných výhledů, určitě stojí za to cestu k vrcholu zopakovat a pokaždé trochu změnit trasu. Zajímavostí a určitou prémií je sešit, schovaný v plechové krabičce, do kterého může každý zapsat své dojmy nebo nechat zprávu pro další turisty.

Třemošná je místo, kde je to hezké za každého počasí. Na jaře můžete vidět pomalu se probouzející přírodu. V létě se schováte před vedrem do stínu stromů. Na podzim se výhledy zbarví do příjemných oranžových odstínů. A v zimě, pokud budete mít štěstí a napadne sníh, tak to tam bude vypadat jako v pohádce. 

Trasa k vrcholu není náročná, je velmi oblíbená u všech obyvatel z blízkého okolí, protože je vhodná i pro děti. Láká i nové návštěvníky Brd, kterých stále přibývá. 

Objekt je rozdělen do několika částí, první je samotný zámek, který je dominantou celého objektu. Potom se zde nachází nádvoří zámku, které je umístěno mezi dvěma hlavními křídly zámku. Na nádvoří je zámecká restaurace, kam se dá jít kdykoliv na jídlo. Z pohledu od silnice za zámkem je francouzský park, který je velice pečlivě udržován, vše je zastřiženo a posekáno na milimetr přesně, aby z toho byl cítit luxus. Pak je zde ještě poslední část tohoto objektu, který se nachází ještě za francouzským parkem. Je to park anglický, který je z větší časti lesem. Ale u v chodu do anglického parku můžeme najít klece s ptactvem nebo obrovský skleník a kašnu. 

Teď lehce podrobnější popis zámku. Budova je ze dvou křídel stojících naproti sobě, která jsou na jedné straně spojeny restaurací. Celá budova je v barvách růžové a pískové barvy se šedou střechou. Budova má tři patra a uvnitř je zachován luxus. Obě křídla mají uprostřed průchod, jedním se jde na dvůr a druhým se jde z dvora do francouzského parku.

Na věži kostela se nachází jehlancová střecha obklopena čtyřmi věžičkami, které se tyčí k obloze. Ve věži kostela jsou dodnes částečně zazděné střílny z 16. století a tajná kobka, ve které jsou uloženy důležité dokumenty města. Jsou zde i 2 zvony a věžní hodiny, které mají obrácenou velikost ručiček, to znamená, že velká ručička ukazuje hodiny a malá minuty. Na severní straně kostela můžeme vidět raně barokní mramorový sloup se sochou sv. Jakuba, který původně stál před vchodem na hřbitov, a na druhé straně stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1720. Vnějšek kostela je světle žlutý až krémový a střecha je zelená.

Uvnitř je kostel gotická jednolodní stavba s mnohoúhelníkovým presbytářem a hranolovou věží. Ze strany jsou 2 sakristie a 2 předsíně. Dva hranolové pilíře se třemi oblouky nesou zděný chór. Prostor pod chórem je zaklenutý třemi poli křížové klenby. Většina vnitřního vybavení je barokní, hlavní oltář je z červeného mramoru z roku 1750 a boční oltáře jsou dřevěné napodobující mramor. K nejcennějším předmětům kostela patří cínová křtitelnice a 2 polychromované dřevořezby na hlavním oltáři, které představují rodiče Panny Marie.

Krásu kostelu přidávají ještě nástropní obrazy malíře Jana Umlaufa, oltářní obraz sv. Jakuba z roku 1935, sošky Panny Marie svatohorské a velké sochy sv. Bernarda, sv. Roberta, sv. Křtitele a apoštola sv. Jana Evangelisty.

Tento kostel je důležitá památka našeho města a dává tomu jakousi středověkou atmosféru, takže bychom si ji měli vážit, pečovat o ni a chovat se k ní tak, aby tady byla i pro další generace. Dle mého názoru se jedná o pohádkový kostel, který s sebou nese jakési kouzlo.

Na místo, které se nachází v mém okolí, jsem chodil již jako malý kluk. Vlastně jsem ho navštěvoval s rodiči už v době, kde jsem byl ještě vozen v dětském kočárku. Z dětství si pamatuji to šumění místem protékajícího potoku, šustění listů ve větvích stromů, vůni lesa, louky, květů a hlavně všudypřítomný klid. Jako bonus bylo brouzdání potokem v letních měsících, házení kamínků do vody a pouštění dřívek po jeho hladině. 

Na své oblíbené místo dorazím asi po tříkilometrové chůzi ze svého bydliště. Většina cesty probíhá po rovince v otevřeném prostoru, která je zakončena lesním terénem, občas obtížnějším na chůzi. Po mírném, asi stometrovém, stoupání do kopce začne cesta v lesním porostu opět klesat a mění se v cestičku mezi keři malin, ostružin, plných kopřiv a trnů, ale výsledek stojí za to. Zhruba po dvou stech metrech cesty mezi těmito keři se otevře prostor, kde je louka ohraničena stromy lesa a v jejím pravém cípu protéká potok, který zkrášluje malá lávka vyrobená přírodou z padlého kmene stromů. Místo, které vypadá jako nedotčené civilizací, které mne po celé roky stále překvapuje novými krásami.

Znovu se brouzdám vodou, sedím na lávce, sleduji vodní hladinu a vše vypadá, jako bych se vrátil do svého dětství. Toto ,,kouzelné“ místo je místními obyvateli nazýváno Luh. 

 

Jádrem celého zámeckého parku je dvoupatrový zámek, který se vyznačuje svým nepravidelným půdorysem, vzdáleně připomínající nepravidelný ovál s uzavřeným nádvořím. K východní straně zámku přiléhá kaple a celá jeho oblast je vymezena rozsáhlými hradebními zdmi s baštami a ohradními zdmi s branami. Toto šlechtické sídlo je výsledkem několika stavebních etap z dob 13. a 17. století. Klíčové stopy na vzhledu zámku zanechaly renesanční přestavby z přelomu 16. a 17. století. Právě v tomto období vzniklo reprezentativní sídlo, které je charakteristické svou typickou sgrafitovou fasádou s motivem psaníček. Do komplexu zámku patří i původně středověká bašta, která byla později přestavena na zámeckou dominantu, kterou je hranolová věž s vlašskou helmicí. Poslední, co bylo k zámeckému komplexu přistavěno je barokní kaple, která však byla postavena v raně barokním stylu a jako jediná stavba vyhýbá z uzavřeného zámeckého komplexu. V okolí zámku se nachází rozsáhlý zámecký park, obora a zámku náležící pozemky. 

 

Zámek Březnice je velice krásný a hodnotný komplex, který se nachází na území Středočeského kraje. Troufnu si říct, že svoji neobvyklou stavbou a několika přestavbami, které vedly až k jeho dnešnímu vzhledu, významně přispěl české architektuře a určitě stojí za to tento zámek navštívit a pokochat se jeho krásou. 

S přípravami začneme týden před posvícením. Hnětynky se musí uležet. Do mísy navážíme 140 g tuku (másla), 70 g moučkového cukru, vanilkový cukr a 1-2 žloutky. Šlehačem rozšleháme a potom postupně přidáváme 210 g hladké mouky. Vypracujeme těsto, přikryjeme fólií a necháme hodinu odpočinout v chladu.

Zatím si připravíme plechy na pečení a vyložíme je pečícím papírem. Na pracovní desku si také položíme pečící papír, připravíme si formičky a váleček na válení těsta. Na hnětynky je více typů formiček, mají průměr 10–15 cm. 

Z mísy si odkrojíme část těsta, vyválíme na pečícím papíru. Síla těsta by měla být asi 5 mm. Připravenými formičkami vykrajujeme hnětynky a skládáme je na plech. Pečeme ve vyhřáté troubě na 180°C. Po upečení necháme vychladnout, ozdobíme je čokoládovou polevou a ozdobami na hnětynky, které před posvícením prodávají šikovné cukrářky na trhu. 

I když je tato činnost časově náročná, celý rok se na ni moc těším.