Obecně se robi maso vyrábí z různých rostlinných surovin, jako jsou sója, pšenice, hrách, čočka nebo kukuřice. Tyto suroviny se nejprve zpracují, aby se získal proteinový prášek, který se následně zpracovává dalšími technologiemi, jako je vaření, lisování, tvarování a kořenění. 

 

Výroba robi masa může mít různý dopad na životní prostředí. Obecně můžeme považovat za vlivy na životní prostředí při výrobě tofu:

-   Způsob, jakým jsou suroviny pěstovány (chemické hnojivo, pesticidy)

-    Výroba robi vyžaduje energii na ohřev vody a surovin a pohyb strojů. Pokud se tato energie získává z fosilních paliv, může to způsobit emise skleníkových plynů 

-     Proces výroby robi vytváří také odpad, zejména ve formě sójových bobů

Robi maso se využívá podobně jako běžné maso. Může být pečené, smažené, grilované nebo vařené a použito do různých pokrmů. Jeho konzistence a chuť jsou podobné hovězímu nebo vepřovému masu. V porovnání s běžným, robi maso obsahuje méně tuku a cholesterolu a více vlákniny a bílkovin. 

 

 

Tofu se vyrábí ze sójových bobů a srážecí látky, jako je síran hořečnatý nebo chlorid vápenatý. Tyto přísady jsou použity k oddělení sójových bílkovin od tekutiny a vytvoření tuhého zbytku, který se poté formuje do bloku. V závislosti na druhu může tofu také obsahovat vodu, gypsu (minerální srážecí látka), citronová šťáva nebo ocet nebo aroma. 

 

Výroba tofu může mít různý dopad na životní prostředí. Obecně můžeme považovat za vlivy na životní prostředí při výrobě tofu:

-       Způsob, jakým jsou sójové plodiny pěstovány (chemické hnojivo, pesticidy)

-       Výroba tofu vyžaduje energii na ohřev vody a surovin, výrobu srážecích látek a pohyb strojů. Pokud se tato energie získává z fosilních paliv, může to způsobit emise skleníkových plynů 

-       Proces výroby tofu vytváří také odpad, zejména ve formě sójových bobů, které se oddělují od sójového mléka. 

 

Tofu je poměrně neutrální a jemně sladká potravina, kterou lze použít v mnoha růstných jídlech. Díky své textuře a vlastnostem může být tofu využito jako náhrada masa nebo sýra v mnoha pokrmech. 

 
Z mastných kyselin se skládají jednotlivé tuky. Ty jsou pro tělo zcela nezbytné, neboť jsou hlavním zdrojem energie. Jedlý hmyz obsahuje v sušině 10 – 60 % tuků. Můžeme je označit jako „zdravé“ tuky právě proto, že obsahují velké množství nenasycených mastných kyselin.

 
Tělo těchto bezobratlých tvorů obsahuje minerální látky. Jednak jsou to makroprvky Ca, P, Mg, Na a pak také mikroprvky Zn, Cu, Mn, Fe a další. Významný je zejména obsah železa. WHO označila nedostatek železa za nejčastější a široce rozšířenou poruchu na světě. Hovězí maso má obsah železa 6 mg na 100 g sušiny, to například housenka keřová obsahuje 31 – 77 mg na 100 g sušiny. Jedlý hmyz obsahuje někdy více ale minimálně stejné množství železa jako hovězí maso. Globálním problémem lidského zdraví je také častý nedostatek zinku. Hmyz je považován za jeho dobrý zdroj. Například larvy nosatce palmového obsahují více než dvojnásobek zinku než hovězí maso.

Neopomeňme, že tito bezobratlí jsou také zdrojem vitamínů. Vitamíny mají v organismu mnoho funkcí, od podpory imunity přes stimulaci metabolických procesů až po správnou funkci a tvorbu červených krvinek a nervového systému. V těle hmyzu najdeme vitamíny B1, B2 a B12, který se nachází pouze v potravinách živočišného původu. Dále tu nechybí vitamíny A, C, D, E a K. 

 

Ne každý ví, že potraviny živočišného původu jako jsou vejce, ryby, mléčné výrobky nebo maso, neobsahují žádnou vlákninu. Pro správnou funkci střev je nezbytná. Hmyz jí obsahuje velké množství! Vláknina hmyzu – chitin – tvoří jeho vnější kostru. Proto je na vlákninu tak bohatý.