V klasické škole je typický aktivní učitel, který určuje směr a obsah vyučování. Dítě nepřebírá vůdčí roli ve svém vzdělávání. Prostředí v klasické škole je neměnné a předvídatelné. Pravidla a instrukce ze strany vedení a pedagogických pracovníků jsou jasné, a snadno se v nich dětem orientuje. 

Lesní pedagogika – alternativní směr

Alternativní vzdělávání – klade důraz na vlastní pocit zodpovědnosti, mění se role, do popředí se staví žák, větší důvěra mezi žákem a učitelem, tempo výuky se stanovuje individuálně dle potřeb, vyučování je často mimo školní lavici v menších skupinkách, slovní hodnocení, zpětná vazba, důraz na praxi – propojení předmětů

Důvěra

Dle mého názoru, učitel v lesní školce si může u dětí vypěstovat větší důvěru a mít upřímnější a rovnější přístup, protože kolem sebe mají obrovský prostor a klid, nejsou ničím svazováni, žádné zdi a žádné lavice. V klasické škole je vše tradiční, některé věci se musí zaobalovat, učitel zvažuje každé slovo a váhá, zda být k žákům upřímnější či nikoliv, protože nemá jistotu, kdo poslouchá za dveřmi apod. 

 

Postoj rodičů

Klasické vzdělávání – rodiče nemusí dostatečně spolupracovat, dokonce se můžou snažit bojkotovat vzdělávání svých dětí

Lesní pedagogika – už jen prvotní myšlenka, že zákonní zástupci zvážili možnost, aby dítě navštěvovalo alternativní vzdělávací instituci, může (ale nemusí) napovídat, že rodiče budou nakloněni ke způsobu vzdělávání a budou nápomocni.

 

 

Zdroje a další srovnání: