savana s tebou dýchá,

do toulce šípy dej,

do rukou luk - tvá pýcha.

Lehké nohy teď měj

a jako daman oči,

jsi šelma, nemeškej,

buď ten, kdo na zvěř skočí.

Za kořist skolenou

vzdej bohům vřelé díky,

ať příště vzpomenou

si na nás, bojovníky.

po púšti ich honí

máva ostrým oštepom

beží rýchlym poklusom.

Kibwe loví opice

nechutia mu velice

ako trofej sa to ráta

kožušina chlpatá.

Kibwe loví žirafy

pije víno z karafy

unavil ho lov

upadá do snov.

Jak se kdysi v kmenech žilo

Jak lovili si potravu?

Jak dělali to po staru?

Zbraně z kamenů a dřeva

Jedli maso, jedli střeva

Muži v tlupách lovili

Na zvíře oštěp hodili

Když oběť padla na zem

Krájeli ji rázem

V tu dobu nebyl obchod

Kdo byl slabý, dal si odchod

považovali mě za velikého boha a mága.

Padli na kolena, na ramena nemohli vzít nohy,

v jejich představách jsme byli bohy.

Uctivě se klaní,

pak ukážou dlaní.

Výtečná a bohatá je hostina,

božská mana podaná k ní tekutina.

Tady na svazích to teda žije,

pod Kilimandžárem, kde leží Tanzanie.

Oslavujme tedy Chagy,

a to hned teď, tady.

pod tvým dohledem kráčíme za rájem.

Když sluníčko vstává nad savanou,

vzýváme tě přes zem vyprahlou.

Dej lovcům sílu a odvahu,

ať najdou cestu v prachu.

Ať déšť nám svlaží vyprahlou zem,

a hlad se ztratí za jasným obzorem.

Přijmi náš zpěv i dar skromný,

buď stále s námi, bože mocný.

Až hvězdy vzplanou nad hlavou,

veď naše kroky nocí černou.

Měla obří klóbrc, jak měsíc spanilý

Luk jsme sklonili, kopí taky,

Před ní se třásli i velcí chlapi

Jen mávla mini holí - a co se stalo?

Zastavilo se před ní celé stádo

My lovci jen zíráme s otevřenou pusou

Jak hvězdy jí kolem klobouku se nesou

Já zahodil oštěp, bratr i kopí

Co udělala, nikdo nepochopí

Ó paní kouzel, paní lovu,

Tvé jméno vytesáme do baobabu

pod nohama mu listí pláčí.

Mlha se válí mezi stromy,

z dálky se ozvou lesní hromy.

Pes tiše větří stopu zvěře,

lovec jde dál po lesní stezce.

Jelen se mihne mezi křovím,

větve se třesou nad borovím.

Puška však zůstává dnes zticha,

les kolem lovce tiše dýchá.

Když slunce stoupá nad obzor,

vrací se lovec domů v pozor.

ztišené srdce do buše vkročí.

Mladý lovec s duší čistou,

svírá oštěp jednou rukou.

Připraven na svůj první lov,

bez zbytečných hrdinských slov.

Ví, že lov pro něj není potěšení,

pro obživu jiné východisko není.

Před ním opodál antilopa stojí,

lovec svůj oštěp už k hodu strojí.

Jedním zásahem zvíře k zemi padá,

jídla pro rodinu bude hromada.

jak naše země vzkvétá.

Bůh nám deštěm naznačí,

hojnost půdy je vsetá.

Jídla tak máme dosti,

my i naše zvěř,

díky, bože, za radosti,

jsmě ti vděční, věř!

Písní i tancem tě uctíme,

ať dál nad námi bdíš.

Plnit tvá přání se učíme,

Však víš, však zříš.

plížím se tiše,

za zvěří, za štvanou,

číhám na břiše.

Zbraň jsem si vyrobil,

dal jí svou sílu,

peřím ji ozdobil,

v božstvo mám víru.

Lov může započít,

už jsem muž z kmene,

skrýt se a útočit,

původ mě žene.

otřásá se celá zem.

Zvěř už se má na pozoru,

zdoláme i velkou horu.

Hej hula hula hej!

Ty se s námi na lov dej!

Bude maso, bude kůže,

uděláme z tebe muže.

Krev zbortí vyprahlou zem,

hej hula hula hej!

Nikdo se nám nepostaví,

my jsme muži věru praví.

Hej hula hula hej!

Ty se s námi na lov dej!

všechny vlasy zacuchané.

Každý den hold vzdáváme.

pak sladké plody hledáme.

Jsi naše slunce od rána do noci,

jen díky tomu odoláváme nemoci.

Dej nám sílu na každodenní sběr,

a ukaž nám ten správný směr.

Práce my se nebojíme,

vždy se všichni sjednotíme.

Stůj při nás a dej nám sílu,

pak každý přidá ruku k dílu.

a měsíc zachází.

Lovců začíná teď moc

a den nový přichází.

Vzbuďte rychle všechny kluky,

ať připraví se k lovu.

Do všech rukou patří luky,

vždyť je měsíc v novu.

Cestou touhle běžela

a k řece šla jistě pít,

dlouhonohá gazela,

do ruky chci oštěp vzít.

Bože, z tebe my kdysi vzešli,

bez tě bychom se neobešli.

Síla a úroda – toť dary tvé,

uchovej nás vždy zdravé.

Jsi sluncem, jsi lunou,

našich vědomostí studnou.

Studnou přání a snů,

vděčíme ti do konce dnů.

Ó, Enkai, přijmi oběť mou,

k tobě obracím víru svou.

V tebe věřím, ty jsi jediný

a věčně pohostinný.

Do lovu se dej!

Zatni svoje svaly,

získej trochu slávy.

Namaluj si rudě tváře,

ať všechny oslní ta záře.

Obleč lovecký háv,

před ním skloní se i páv.

Zbraň ostrou popadni,

ze skrýše na zvěř vypadni!

Ruce zvedni hola hej!

Do lovu se s námi dej!