V dramatu Věc Makropulos (1922), kterou zhudebnil Leoš Janáček, se Čapek vrací k děsivé vizi budoucnosti, tentokrát prostřednictvím nově vynalezeného léku, jež zaručuje nesmrtelnost.

Společně s bratrem Josefem napsal v roce 1927 drama Adam Stvořitel. Vytváří v něm obraz člověka, který se rozhodne, že zničí tento svět, aby mohl vytvořit nový - lepší. Při jeho tvoření však selhává.

Také drama Matka (1938) je plné ideálních citů. V tomto díle je však patrný určitý posun v Čapkově tvorbě. Autor již není tak pevně přesvědčen o síle duchovních hodnot, důležitým se pro něj stává i odhodlání k boji. To je zde reprezentováno matkou, která se i přes ztrátu celé rodiny rozhodla se slzami v očích vyslat svého posledního syna do boje.

Čapkova důležitost však nespočívala v jeho vlastní básnické tvorbě, ale v četných překladech, zejména z francouzštiny. Čapek přebásnil tvorbu autorů jako Baudelaire, Rimbaud nebo Apollinaire. Tyto překlady v roce 1920 vyšly pod názvem Francouzská poezie nové doby. Zejména Čapkův překlad Apollinairova Pásma je velmi ceněn a považován za počáteční impuls nové éry českého překladatelského umění.

Čapek také svou tvorbou upozorňoval na kontrast prudkého rozvoje techniky a tomu neúměrně zaostávající rozvoj společenské morálky. Technický pokrok podle něj přinese řadu nesporných výhod, ale obává se, aby jeho negativní aspekty nepřevážily a rozvoj tak nakonec paradoxně nevedl ke zkáze. Všímal si i nebezpečí zneužití nových vynálezů nebo selhání původně dobré myšlenky vynálezce.
Tato témata zpracoval např. v románu Krakatit (1924), fejetonovém románu Továrna na Absolutno (1922). V Čapkových fantasticko-utopistických vizích stojí lidé tváří tvář svým vlastním výtvorům a jsou jimi ohrožováni- nejen po stránce fyzické, ale i morální. V Továrně na Absolutno se lidé znovu téměř zničí vlastním převratným vynálezem - Karburátorem, který spaluje hmotu tak dokonale, že dochází k uvolnění jediné odpadní látky - Absolutna. Tento vynález má hned dva zničující efekty: nezvládnutelnou nadprodukci a náboženský fanatismus, který způsobí uvolňované Absolutno.
Román Krakatit získává oproti ostatním utopiím další rozměr díky tématu odpovědnosti vědce za důsledky svého vynálezu. Hlavním motivem je vynález výbušniny, která svou silou může zničit celý svět. V dnešní době, kdy se země navzájem zastrašují jadernými pokusy, je toto opět téma navýsost aktuální.

Protifašistická Válka s mloky (1935) vznikla na sklonku Čapkova života. Reagoval v ní na blížící se hrozbu nacistické zvůle. Mloci zde mají podobně jako roboti v dramatu R.U.R. několik symbolických významů. Představují odlidštění současného moderního člověka, který je obklopen technikou a žije zmechanizovaným, stereotypním životem. Historie mloků zároveň představuje pomyslné dějiny moderního kapitalismu, které končí fašistickým terorem.
Čapek svůj román zároveň koncipoval jako obraz kapitalistické společnosti se všemi jejími klady i zápory.

Silný filozofický podtext má i románová trilogie Hordubal, Povětroň a Obyčejný život. Čapek zde otvírá otázku podstaty, hranic a hodnoty lidského poznání, měřítka a objektivity pravdy. Čapek považoval veškerou poznanou (resp. zdánlivě poznanou) pravdu za relativní. Důležitá pro něj byla hodnota člověka, který se podle něj skládá z nekonečného množství jednotlivých "duší" (jak to naznačil v Obyčejném životě). Právě díky této pluralitě osobnosti je podle Čapka téměř nemožné poznat lidskou podstatu.

Pásmo (mlp.cz)