Faktory a determinanty ovlivňující PP:

• Cíle vzdělávání (co má být dosaženo),

• Obsah učiva (co se vyučuje),

• Metody a formy práce (jak se učí),

• Organizace výuky (kdy, kde, v jakém uspořádání),

• Subjekty procesu (učitel, žák, třída, rodiče),

• Materiální podmínky (učebny, pomůcky, technologie),

• Školní klima a kultura,

• Kurikulární rámce a vzdělávací politika.

Vliv Strategie 2030+:

• Důraz na individualizaci a podporu potenciálu každého žáka.

• Posun od memorování k rozvoji kompetencí (např. digitálních, sociálních, občanských).

• Podpora rovnosti ve vzdělávání (vč. inkluze).

• Redukce učiva, větší prostor pro hlubší porozumění.

• Integrace wellbeingu, modernizace výuky a propojení se světem práce

Mise, vize, hodnoty školy:

• Mise vyjadřuje základní poslání školy – proč existuje.

• Vize formuluje, kam škola směřuje, jaké žáky chce vychovat.

• Hodnoty jsou principy, kterými se škola řídí (respekt, spolupráce, odpovědnost...).

Ředitel jako lídr:

• Ovlivňuje celkový směr školy a její atmosféru.

• Zajišťuje týmovou spolupráci, motivuje kolegy, podporuje profesní rozvoj.

• Vede změny a inovace, komunikuje se zřizovatelem i rodiči.

• Měl by být nejen manažerem, ale hlavně pedagogickým lídrem.

Klima školy:

• Utvářeno stylem řízení, komunikací, pravidly a vztahy.

• Pozitivní klima podporuje bezpečí, spolupráci a lepší učení.

• Důležitý je otevřený dialog, podpora a důvěra mezi učiteli i žáky.

• Tvoří státem předepsaný rámec vzdělávání.

• Stanovují cíle, klíčové kompetence a očekávané výstupy.

• Aktuální změny: větší důraz na informatiku, digitální gramotnost, wellbeing, snížení rozsahu učiva (revize RVP od roku 2021/2023 a připravovaná velká revize 2025–29).

ŠVP (školní vzdělávací programy):

• Konkrétní podobu výuky vytváří každá škola podle RVP a svých podmínek.

• Vyjadřují pedagogickou filozofii školy a umožňují autonomii a inovaci.

Skryté kurikulum:

• Týká se neformálních prvků – např. vztahů mezi učiteli a žáky, pravidel chování, způsobu hodnocení, očekávání...

• Má zásadní vliv na to, jaké postoje a hodnoty si děti odnášejí.

• Vzdělávací – předávání znalostí, rozvoj dovedností.

• Socializační – osvojení pravidel společnosti, hodnot.

• Selekční – třídění žáků podle výkonu (problém českého školství).

• Dílčí – kulturní, komunikační, inovativní, integrační, ekonomická.

Strategické cíle (např. Strategie 2030+):

• Rovný přístup ke vzdělávání.

• Podpora každého žáka v jeho rozvoji.

• Posun ke kompetenčně orientované výuce.

Selektivnost českého školství:

• Předčasné rozdělování žáků do výběrových škol (např. víceletá gymnázia).

• Nerovné podmínky podle sociálního zázemí.

• Vysoká míra závislosti na domácí podpoře a soukromém doučování.

• Cíl: efektivní a smysluplné zapojení digitálních technologií do výuky.

• Důraz na bezpečnost, etiku a kritické myšlení.

Umělá inteligence ve školách:

• AI jako nástroj pro individualizaci výuky, diagnostiku, generování zpětné vazby.

• Využití např. v adaptivních platformách, při jazykovém vzdělávání, rozpoznávání potřeb žáků.

Informatika a digitální gramotnost v RVP:

• Nově posílené kurikulum: práce s informacemi, algoritmizace, tvorba digitálního obsahu.

• Digitalizace není jen o technologiích, ale o změně kultury učení.

• Individuální úroveň (žák) – sleduje se pokrok dítěte (např. portfolia, pozorování, diagnostické nástroje).

• Třídní úroveň – hodnotí se výsledky práce učitele, klima třídy, úspěšnost pedagogických metod.

• Školní úroveň – zjišťuje se efektivita vzdělávacího programu a řízení školy jako celku (např. evaluace, dotazníky, výsledky žáků).

Nástroje měření:

• Standardizované testy (SCIO, Kalibro), školní testování, rozhovory, dotazníky, pozorování, sebehodnocení žáků.

• Kvalitativní i kvantitativní přístupy – kombinace dat a reflexe.

Mezinárodní a národní testování:

• PISA, TIMSS, PIRLS – srovnávají výsledky žáků různých zemí v oblastech čtenářství, matematiky a přírodních věd.

• Národní testování ČŠI – mapování výsledků v 5. a 9. ročníku ZŠ.

• Jednotné přijímací zkoušky a maturita – klíčové národní zkoušky, ale mohou vytvářet tlak na výkon.

Dopad na pedagogický proces:

• Pozitivní: zpětná vazba, porovnání, cílená intervence.

• Negativní: učitelé se mohou zaměřit jen na to, co je měřeno („teaching to the test“), riziko snižování autonomie výuky.

• Průběžné, slouží ke zlepšení učení.

• Obsahuje zpětnou vazbu, sebehodnocení, vrstevnickou zpětnou vazbu.

• Podporuje růstové myšlení a autonomii žáka.

Sumativní hodnocení:

• Shrnuje dosaženou úroveň na konci určitého období.

• Umožňuje komunikaci s rodiči, ale méně podporuje rozvoj.

Inkluzivní přístup k hodnocení:

• Hodnotí se individuální pokrok, nikoli srovnání s ostatními.

• Zohledňují se specifické potřeby žáků (např. IVP).

• Důležité je poskytnout žákovi možnost zažít úspěch.

Aktuální trendy:

• Portfolia, slovní hodnocení, AHA záznamníky, reflexe, růstové komentáře.

• Hodnocení jako nástroj učení, nikoli nástroj moci.

• Evaluace = soubor činností, které zjišťují kvalitu a efektivitu vzdělávání.

• Provádí ho Česká školní inspekce (ČŠI).

• Zaměřuje se na:

  • soulad s legislativou a RVP/ŠVP,

  • kvalitu vzdělávacího procesu,

  • výsledky vzdělávání,

  • rovné podmínky pro vzdělávání.

• Výstupem je:

  • inspekční zpráva, která je veřejně dostupná.

  • Obsahuje doporučení ke zlepšení a hodnocení silných/slabých stránek.

• Autoevaluace = vnitřní hodnocení školy, provádí ji samotná škola (nejčastěji tým vedený ředitelem).

• Je zaměřeno na:

  • kvalitu výuky a pedagogického procesu,

  • výsledky vzdělávání,

  • klima školy,

  • spolupráci s rodiči,

  • podmínky vzdělávání (materiální, personální).

• Nástroje autoevaluace:

  • dotazníky pro žáky, rodiče, učitele,

  • hospitace, rozhovory,

  • SWOT analýza,

  • analýza výsledků žáků (testy, portfolia, soutěže),

  • srovnávací testy (např. SCIO, Kalibro),

  • sebehodnocení učitelů a žáků.

Cíle evaluace:

• Zlepšení kvality, plánování rozvoje, identifikace silných a slabých stránek.

• Informace pro vedení, zřizovatele, inspekci i veřejnost.

Oblasti autoevaluace:

• Výsledky vzdělávání, klima, styl řízení, profesní rozvoj, spolupráce s rodiči.

• Škola si stanoví vlastní indikátory a pravidelně vyhodnocuje.

Nástroje:

• Dotazníky, rozhovory, analýza dokumentů, pozorování, sebehodnocení učitelů a žáků.

Kvalita školy:
Nejde jen o výsledky žáků, ale i o prostředí, vztahy, inovace, vedení a profesní kulturu.

1. ČŠI hodnotí školy v těchto 5 oblastech:

   1. Předpoklady pro řádnou činnost školy

      • Materiální a technické podmínky

      • Bezpečnost

      • Finanční a personální zajištění

      • Podmínky pro rovný přístup

   2. Průběh vzdělávání

      • Organizace výuky

      • Využívání metod a forem

      • Podpora individualizace

      • Aktivizace žáků

   3. Podpora školy žákům, spolupráce s rodiči a prevence rizik

      • Systém podpůrných opatření

      • Zapojení rodičů

      • Prevence školního neúspěchu a rizikového chování

   4. Výsledky vzdělávání

      • Vzdělávací pokrok

      • Naplňování výstupů RVP/ŠVP

      • Výsledky v testování a soutěžích

      • Sociální a občanské kompetence

   5. Řízení školy, kvalita personální práce, vedení pedagogického procesu

      • Strategické řízení

      • Evaluace a plánování

      • Rozvoj profesního učení

      • Kultura školy

        
        

Oblasti kritérií a konkretizace - Kvalitní škola:

• 1. Koncepce a rámec školy

  • Strategie a vize – jasně definované cíle školy s dlouhodobým záměrem.

  • Princip rovného přístupu – bezpečný a inkluzivní přístup pro všechny žáky.

  • Dokumentace a plánování – existence školního vzdělávacího programu, dlouhodobého i krátkodobého plánu, pravidel aktualizace.

  • Provázání teorie a praxe – naplnění koncepčních dokumentů v každodenním životě školy.

  2. Pedagogické vedení školy

  • Role vedení – aktivní řízení pedagogického procesu, podpora týmové spolupráce (např. předmětové komise).

  • Koordinace rozvoje učitelů – plánování a koučink, nastavování cílů pro sbor.

  • Kontrola a reflexe výuky – pravidelné hospitace, efektivní zpětná vazba.

  • Podpora inovace – koučování, sdílení dobré praxe, motivace k novým přístupům.

  3. Kvalita pedagogického sboru

  • Profesionalita učitelů – schopnost plánovat, reflektovat a vzdělávat se v kompetenčním rámci.

  • Sebereflexe a kolegiální učení – vzájemná podpora, sdílení inovací, 360° hodnocení.

  • Rovný přístup a inkluze – učitelé přizpůsobují metody různým potřebám žáků.

  • Odpovědnost učitelů – převzetí odpovědnosti za výsledky své práce a rozvoje žáků.

  4. Výuka

  • Pedagogické metody – podporující konstruktivistický přístup (projektové vyučování, badatelství).

  • Individualizace výuky – přizpůsobení obsahu, tempa a forem výuky podle úrovně žáků.

  • Aktivizace žáků – jejich angažování, podpora samostatného myšlení a spolupráce.

  • Princip rovnosti – přístup ke vzdělávacím zdrojům a výuce bez znevýhodnění.

  5. Vzdělávací výsledky

  • Měření a evaluace – sběr dat z testů, interních i externích srovnání.

  • Analýza dat – vyhodnocení trendů, identifikace silných/slabých oblastí.

  • Zpětná vazba do praxe – využití výsledků pro zlepšení výuky, podpory žáků.

  • Cílené intervence – úpravy vzdělávacích strategií a podpůrných opatření.

  6. Podpora žáků při vzdělávání

  • Individuální podpora – doučování, logopedie, psychologická pomoc.

  • Sociální a emocionální péče – inkluze, rovný přístup, prevence rizik.

  • Spolupráce s rodinou a specialisty – otevřená komunikace, společné plánování podpory.

  • Monitoring a hodnocení podpory – efektivita těchto opatření, úprava podle potřeb.

Metodický portál:

• Např. https://www.kvalitniskola.cz, www.csicr.cz, rvp.cz – slouží k podpoře škol, obsahují příklady dobré praxe, hodnoticí nástroje, výzkumy a inspirace.

• Benchlearning – proces učení se, jak zlepšovat činnost sdílením poznatků, informací a někdy i zdrojů.

  
  

• Benchmarking = proces identifikace, poznání a adaptace vynikající praxe a procesů z jakékoliv organizace na světě, jenž pomáhá zlepšovat vlastní výkonnost.

  
  

• Benchmark = měřítko, ukazatel výkonnosti, jehož úrovní se hodláme inspirovat.

  • aplikace na ČŠI kritéria - benchmark = kritérium hodnocení

    
    

Sdílení jako nástroj řízení:

• Vedení školy podporuje společné plánování, metodické dny, mentoring, komunitu učitelů.

• Sdílení podporuje kulturu učení, důvěru a profesní růst.

Hospitační činnost:

• Může být formativní – vedená koučovacím rozhovorem, zaměřená na reflexi a rozvoj.

• Nejde o kontrolu, ale o rozvojovou zpětnou vazbu. Důležitý je respekt a bezpečné prostředí.

• Revize RVP, důraz na digitální kompetence, změna klimatu výuky, zapojení wellbeingu, posílení podpory pro žáky s potřebami (např. OMJ).

Implementace změn:

• Probíhá skrze komunikaci, plánování, zapojení týmu a reflexi dopadů.

• Úspěšná změna vyžaduje čas, důvěru a podporu pedagogického vedení.

Modely řízení změny:

• Kotterův 8krokový model: např. vytvoření naléhavosti, utváření koalice, formulace vize, překonávání odporu, zajištění krátkodobých vítězství, zakotvení změny do kultury školy.

• Lewinův model: Rozmrazení – Změna – Zakotvení (odbourání starých návyků, zavedení nových, upevnění).

Praktický příklad:
Úkol z ŘPP ll - Scénář změny

• Psychická (duchovní, sociální, kognitivní, emocionální) a fyzická pohoda dětí i učitelů je předpokladem efektivního učení.

• Škola má vytvářet bezpečné, podnětné a vstřícné prostředí.

• Nástroje: relaxační koutky, emoční deníčky, práce s emocemi, supervize.

Inkluze a diverzita:

• Rostoucí počet dětí s OMJ, neurodiverzitou, z kulturně odlišného prostředí.

• Ředitel školy musí zajistit podmínky, metodickou podporu, spolupráci s asistenty, SPC, NPI apod.

Udržitelnost:

• Vzdělávání má směřovat k ekologickému, kulturnímu a společenskému uvědomění.

• Udržitelnost = nejen environmentální výchova, ale i dlouhodobé plánování a vztahová kultura ve škole.

Skutečně právě ono vědomí, kam škola směřuje je pro vedení školy tím nejdůležitějším východiskem a rámcem pro jakékoli další nástroje pro řízení pedagogického procesu. Ve škole nám tento rámec pomáhají vytvořit tři základní oblasti: 

1. Strategická triangulace obsahující vizi školy

2. Vzdělávací program vycházející z vize

3. Bezpečí a pravidla

Zdroj: Svobodová, Z. (2021). Řízení pedagogického procesu I. Univerzita Karlova.

Model ADKAR se opírá o pět základních fází, které zároveň tvoří jeho zkratku, jedná se o:

1. AWARENESS, tedy uvědomění si potřeby a naléhavosti změny 

2. DESIRE, tedy o touhu, vizi a důvěru, které podpoří  změnu 

3. KNOWLEDGE, tedy o znalost, jak změnu provést 

4. ABILITY, tedy o schopnost demonstrovat nové dovednosti a chování 

5. REINFORCEMENT, tedy o posílení a  přijetí změny a její ukotvení do kultury organizace  

Zdroj: Svobodová, Z. (2021). Řízení pedagogického procesu II. Univerzita Karlova