Horebečví, kde jsem vystoupil.

Chrámu svatého Gorazda. Jelikož u chrámu byla první odbočka doprava a úkolem byla odbočka druhá, musel jsem jít až k další odbočce vzdálené 950 metrů. Po odbočení doprava přes most a následně znovu doprava jsem se dostal na ono vyfocené místo. Odtud následoval úkol č.3 – dojít na nejbližší zastávku MHD a svézt se prvním autobusem dvě zastávky. Rozhodl jsem se jít místo jízdy. Došel jsem zastávku Pasteurova a začal počítat lidi. Dopočítal jsem se čísla 4 – David, člověk sedící na zastávce, člověk projíždějící v autě a parkující člověk. Číslo bylo číslo menší než 10, takže jsem musel jít stejnou trasou dalších 150 metrů. Následoval poslední úkol – Až narazíte na ženu podpatcích, následujte ji alespoň 5 minut. Na ženu v podpatcích jsem narazil po pár minutách cestou směrem k nádraží. Šla naproti, takže jsem se musel otočit a sledovat jí 5 minut. Paní vešla do Senima, chtěla koupit nějaké uzeniny, ale nakonec se rozhodla, že nic nekoupí a půjde si radši nakoupit přímo do obchodu. V obchodu jsem si nakoupil i já během toho, co jsem jí sledoval. Koupila si pár rohlíků a nějaké pečivo, dále šla k pultovému prodeji uzenin a požádala paní za pultem o šunku. Poté skončil můj limit pěti minut, kdy jsem tuto paní musel sledovat a tím také skončil můj úkol derive.

Začala jsem podle zadání na Žižkově náměstí, kde jsem chvíli poslouchala jeden hlouček zahraničních studentů. Bavili se o tom, že by se měli více snažit naučit češtinu.

14. Zeptejte se důchodce, kolik je hodin. Podle poslední číslovky (například když odpoví 10:35, tzn. 5) odpočítejte dveře až dojdete k těm posledním (podle té číslovky). Zdokumentujte je a zamyslete se, co se za nimi v některé z místností může odehrávat.

Protože jsem se vzhledem k charakteru prvního úkolu nepohla z místa a v okolí nebyl spatřen důchodce, řídila jsem podle vlastního mobilu, kde bylo 14:33. Nepočítala jsem dveře u pedagogické fakulty, ale vydala se na most přes Mlýnský potok a zabočila k nábř. Přemyslovců. Před třetími dveřmi něco opravoval nějaký pán, tak jsem se rozhodla jít o dveře dál, kde na rohu stojí Molitorova knihovna, krásný dům s lucernou u vchodových dveří a mini zahrádkou před nimi.

13. Zeptejte se studenta (musíte odhadnout), jestli neví, kde je Katedra geoinformatiky.

Dostala jsem stručnou odpověď “u Přírody”, šla jsem tedy dál směrem k fakultě. Katedra geoinformatiky byla přímo před nosem.

10. Čekejte, až kolem vás projede auto, zapamatujte si jeho barvu, najděte nejbližší výlohu, kde je nějaký produkt ve stejné barvě.

Protože kolem Přírody projede opravdu hodně aut (ze strany ulice 17. listopadu), rozhodla jsem se trochu úkol pozměnit a vybrat auto na základě svých tří oblíbených barev: fialová, zelená a hnědá. Asi po pěti minutách co projížděly vesměs auta černá, šedá a občas červená, se jako první objevilo zelené. Šla jsem směrem k Masarykově třídě, kde vím že najdu nějaké výlohy, a první zelenou věcí ve výloze byly rostliny.

11. Rozhlédněte se, zaměřte se na nějaký vysoký objekt (kostelní věž, komín, vysoká budova apod.) v dálce (co považujete za “dálka” je na vás). Běžte k tomuto objektu co nejpřesněji po vzdušné čáře (euklidovská vzdálenost).

Od výlohy jsem pokračovala na Rejnok. Z tohoto místa byla nejvyšší budovou katedrála, hned po ní Kostel Českobratrské církve evangelické. Protože jsem u něj nikdy nebyla (ani na mostě u Bristolu, nebo si to spíš jen nepamatuji) vydala jsem se právě k němu. Cesta pokračovala kousek dále ke Chrámu sv. Gorazda, který si taky nepamatuji, že bych někdy viděla zblízka. Zde jsem procházku zakončila a vydala se na autobus k hlavnímu nádraží.

Začal jsem na Náměstí Republiky a jako první projelo černé auto viz foto.

První černou věc ve výloze, kterou jsem našel je tento keramický hrneček a talířek na obrázku.

Vzhledem k deštivému počasí na lavičkách nikdo neseděl a ani nikdo moc nepostával. Po chvíli jsem ale narazil na rohu náměstí na starší pány, kteří se spolu bavili o nefunkčním pouličním osvětlení a fotili si ho. Nejspíše se jednalo o opraváře.

Běžte po rovně po ulici a jakmile to půjde, zahněte druhou ulici doprava.

Druhá ulice doprava následovala relativně dlouho po té první a zavedla mě zpátky směrem k Hornímu náměstí.

Zeptejte se důchodce, kolik je hodin. Podle poslední číslovky (například když odpoví 10:35, tzn. 5) odpočítejte dveře až dojdete k těm posledním (podle té číslovky). Zdokumentujte je a zamyslete se, co se za nimi v některé z místností může odehrávat.

Zeptal jsem se staršího pána na Horním náměstí kolik je hodin a odpověděl 9:20. Odpočítal jsem tudíž desáté dveře a vyfotil, viz foto. Dveře, na rozdíl od domu, vypadaly upraveně a nejspíše za nimi byla chodba společná pro byty uvnitř.

Začal jsem na Václavském náměstí a musel jsem si zjistit, kde je nejbližší duchovní památka. Jako nejbližší se zdál Kostel Panny Marie Sněžné. Bloudil jsem různými pasážemi, kam bych se za jiných okolností nikdy nedostal, tak dlouho, až jsem se ke kostelu nějak dostal. Sednul jsem si na lavičku, dal si snídani a přemýšlel nad holubem, který mě navštívil svou přítomností.

Z Jungmannova náměstí jsem na ulici Jungmannova uviděl projíždět auto stříbrné metalízy a hned naproti jsem uviděl na ulici Národní výlohu s stříbřitým porcelánem, který mi to auto celkem dobře vystihoval.

Jděte 200 kroků kamkoliv, pak pokračujte dalším úkolem.

Pokračoval jsem po ulici Národní a zaujala mě jedna úzká ulička, a tak jsem zabočil a prošel kolem Kostela Sv. Martina ve zdi až na Uhelný trh.

Překvapilo mě, jak dlouho trvalo, než jsem v centru Prahy zahlédl někoho na podpatcích. Asi to souviselo s tím, že bylo ráno a podpatky nejsou nejvhodnější na chození po pražských kostkách. Po pár minutách jsem na Uhelném trhu zahlédl slečnu, která měla podpatky, tak jsem ji následoval. Bohužel po pár desítkách metrů zabočila na Anglicko-české gymnázium, takže moje sledování netrvalo více jak jednu minutu. Rozhodl jsem se, že najdu druhou ženu na podpatcích. Obešel jsem blok a objevil se znovu na Uhelném trhu, kde jsem uviděl paní, která měla něco jako podpatky, tak jsem ji následoval. Paní jsem po pár minutách ztratil, když zahnula na Krajské státní zastupitelství.

5 Následovat psa nakonec přišlo tak akorát pod ruku. Bohužel pár nebyl zrovna moc mobilní tak jsem se musel zdržovat opodál jak jen to šlo a pak se stačilo jenom 14 Zeptejte se důchodce, kolik je hodin. a odpočítat si dveře,

13 Zeptejte se studenta, jestli neví, kde je Katedra geoinformatiky.... nevěděl, byl poučen

Kolem mě se nacházely 2 osoby. Abych dodržel směr, kterým paní na podpatcích zatočila na Krajské zastupitelství, šel jsem paralelní ulicí Řetězová a poté pokračoval po ulici Anenská. Po mém odhadu 150 metrů jsem se dostal na nábřeží Vltavy, tak jsem našel nejbližší přechod pro chodce abych se dostal blíže a udělal poslední foto.

Vydali jsme se po do Žižkova náměstí směr U dómu a zahli v druhé ulici doprava. Poté jsme se vydali doleva, abychom našli muže s telefonem v ruce. Toho jsme potkali u Vyhoukané Sovy.

Toho jsme potkali na rohu u Vyhoukané Sovy a následovali ho směrem k náměstí. Poté zabočil doleva do ulice Wurmova a na křižovatce Křižkovského a Wurmovy vešel do budovy, takže jsme se vydali hledat ženu na podpatcích.

Pokračovali jsme po ulici Křižkovského na Náměstí Republiky, kde jsme u muzea našli ženu na podpatcích (v červeném kabátku). Sledovali jsme ji jen dvě minuty, protože vešla do kavárny. Potom jsme šli k duchovní památce.

Nejbližší duchovní památkou byl kostel svatého Mořice. Jelikož byla zima, vydali jsme se rozhlédnout na rozhlednu. Cestou jsme přemýšleli, proč tam vede tolik schodů a proč je taková zima. Následně jsme šli na tramvajovou zastávku Sv. Mořice.

Nakonec jsme jeli tramvají ze zastávky sv. Mořice dvě zastávky směrem na Žižkovo náměstí a vystoupili u Dómu.

Začal jsem jako každý na Žižkově náměstí, kde jsem měl štěstí potkat studenta, který chodí pravidelně do menzy, takže mě navedl přímo před naší katedru.

Po příchodu ke katedře jsem šel 200 metrů směrem k Šmeralově ulici a dál směrem k řece Moravě.

Po 200 metrech jsem došel skoro až k řece Moravě, kde v tu chvíli nebyl žádný důchodce, tak jsem se zeptal kolemjdoucího studenta na čas. Bylo 10:14, tak jsem se vydal rovnou za nosem a čekal na 4. dveře.

4. dveře patřili samoobslužné pradelně a já mohl pokračovat ve své výpravě a vyhlížet druhou odbočku doprava.

Po chvíli chůze jsem zatočit doprava a po následném sečtení všech kolemjdoucích, kterých nebylo ani pět, jsem musel pokračovat dalších 150 metrů stejnou ulicí.

Úkol jsem začala plnit na Žižkově náměstí v 11:30. Nejbližší duchovní památkou byla Českobratrská církev evangelická v Olomouci, vzdálená přibližně 250 metrů. Dorazila jsem tam v 11:37 a zůstala do 11:42, těchto pět minut jsem se zamýšlela nad tím, jaký význam mají duchovní místa v dnešní době a jakou roli mohou hrát v našem každodenním životě.

Vyrazila jsem opačným směrem, a poté jsem zahnula doleva na Masarykovu třídu. Pokračovala jsem přes most přes řeku Moravu a následně odbočila druhou odbočkou doprava na ulici Nábřeží. Odtud jsem hned první odbočkou doprava zamířila zpět na Masarykovu třídu. Nejvíce mě zaujalo Nábřeží u Bystřice, což jsem zachytila na fotografii.

Nejbližší zastávkou MHD byla U Bystřičky, odkud jako první jel spoj tramvaj číslo 3. Druhou zastávkou na trase byla Fibichova, která je zároveň konečná. Místo svezení jsem se tam vydala pěšky.

Od zastávky Fibichova jsem se rozhodla pokračovat směrem k hlavnímu nádraží. Po 200 krocích jsem k němu dorazila a následně pokračovala dalším úkolem.

Na hlavním nádraží se vždy pohybuje mnoho lidí, takže jich bylo samozřejmě více než 10. Proto jsem se rozhodla pokračovat směrem zpět na Masarykovu třídu. Ušla jsem o něco více než 150 metrů a má cesta skončila naproti HELP CENTRUM.

Jsem na koleji, a vzhledem k prvnímu bodu jsem se rozhodl zeptat paní důchodkyně na vrátnici.

Paní vrátná mi řekla 7:52, a tak jsem odpočítal 2. dveře a to byl UZÁVĚR VODY.

Tam se zřejmě neodehrává nic lidskou činností, leda vodní koloběh stvořený člověkem...

Nejbližší zastávkou je zastávka ENVELOPA. Druhá zastávka bude OKRESNÍ SOUD.

Nejbližší a první auto je černé.

Z (3/5) je nejbližší VÝLOHA mapa s ČERNÝM QR kódem.

MAPA mě zaujala, ale krom toho po TĚCH odbočkách VÝŠE mě zaujalo viz KOMENT níže.

2 Stojící lidi v pozadí probírali bratra, který studuje ZUBAŘE, a již dodělává poslední zkoušky.

Jakmile vyjdete ven, běžte směrem, kde uvidíte člověka, který má na sobě barvu

nejlevnější “věci”, co jste si zapamatovali z obchodu. Běžte tím směrem 100 metrů a

pak plňte další úkol. 

První úkol mě ihned navedl do blízkých potravin ADAM, kde se jako nejnáročnější část úkolu projevil zákaz nákupu, matoucí mě i paní Prodavačku. Podiven nejlevnějším artiklem, kterým nebyly předpokládané rohlíky, ale vanilkový cukr za 2,20 ,- jsem stanul na křižovatce na Žižkově náměstí. Po několik minutách beznadějného rozhlížení po barvách vanilkového cukru na oblečení kolemjdoucích jsem se smířil s hnědou bundou, patřící jednomu z budoucích pasažéru tramvaje číslo 3. Vydal jsem se tedy jeho směrem.

P.S. Cestou mne doprovázela píseň Reelin’ in the years - Steely Dan.

aspoň na 5 minut.

Od tramvajové zastávky bylo snadné určit další směr mého plynutí městem. Po pár minutách cesty jsem tedy stanul před katedrálou svatého Václava. Ke splnění úkolu zastavení a zamyšlení jsem využil nedaleko stojící dřevěné lavičky, která mi dovolila koupat se ve svitu slunečních paprsků a pozorovat líně plynoucí bílé mraky.

P.S. Tento úsek byl doprovázen písní Credo - Jan Valta, Adam Sporka

budova apod.) v dálce (co považujete za “dálka” je na vás). Běžte k tomuto objektu

co nejpřesněji po vzdušné čáře (euklidovská vzdálenost).

Vysoká zástavba v okolí dómu velice usnadnila rozhodovací proces výběru cílové dominanty. Jednoznačně nejvyšším bodem na horizontu totiž byly věže kostela Panny Marie Sněžné. Středověký systém uliční sítě neumožnil dokonale dodržet požadavek euklidovské vzdálenosti, ale i tak bylo po několika málo minutách dosaženo cíle.

P.S. Tento úsek byl doprovázen písní Sandman - America

pokračujte libovolně cca 150 metrů.

Díky tomu, že mě předchozí úkol zavedl na rušné náměstí Republiky, vyskytovalo se v mém okolí více než 10 osob. S vědomím blížící se otevírací doby Menzy, jsem tedy zvolil směr vágně mne vracející na katedru, a tedy jsem se vydal ulicí Křížkovského. Po 150 metrech jsem stanul před zbrojnicí.

P.S. V tomto úseku jsem poslouchal Rapp Snitch Knishes - MF DOOM.

Následně druhou odbočkou doprava, následně hned první odbočkou doprava.

Zaznamenejte to (fotka, náčrtek, zvuk), co vás jako první zaujme.

Plány na brzký návrat byly překaženy posledním úkolem. Prošel jsem tedy znovu okolo kostela Panny Marie Sněžné, a vydal se táhlou ulicí okolo Konviktu a důvěrné známého baru Vertigo. Kličkováním uliček na michalském návrší mne nakonec dovedlo do cíle mého plynutí, kterým byla křižovatka u kaple sv. Jana Sarkandra. Zde mne nejvíce zaujala krásně zdobená fontána Pramen Živé Vody sv. Jana Sarkandra.

Věřím, že metoda Derivé může být mnohem silnějším zážitkem při prozkoumávání cizího města. Ale celá trasa mě jako olomoučáka provedla důvěrně známými místy.

P.S. Závěrečný úsek plynutí městem byl absolvován za poslechu Gimme Shelter - The Rolling Stones.

V pátek 10.4.2026 jsem se vydala cestou necestou se svou kolegyní Barčou Jančovou splnit tento úkol.

Vycházela jsem z ulice Šantova nedaleko od Šantovky (fun fact: ulice je pojmenována po Josefu Šantovi, který byl novinář a odbojář, který zde bydlel a na konci druhé světové války zahynul v Terezíně, taky mu byl věnován úplně první Stolperstein v Olomouci).

Paní jsem sledovala kolem 5 min, ale šla tak neskutečně pomalu, že jsme stihly zajít jen za roh budovy a vydala jsem se tady na další dobrodružný úkol.

Tento úkol zdál se být nemožný - protože v pátek bylo opravdu zimní počasí, kdy jsem sama vytáhla (snad naposledy) lyžařskou bundu, podpatky v ulicích nebyly.

Po době (kolem 15min), kdy jsem se snažila jít naproti nějakému objevu paní v podpatcích, jsem usoudila, že to nemá cenu, vybrala jsem si tedy jinou oběť - paní v barefoot botách. Stihla jsem ji však sledovat jen přes 2 přechody, pak zalezla do baráku.

Po tomto nezdařeném úkolu jsem se přesunula dále.

budova apod.) v dálce (co považujete za “dálka” je na vás). Běžte k tomuto objektu co nejpřesněji po vzdušné čáře (euklidovská vzdálenost).

Své putování jsem začala u Dómu, jelikož tam má kolegyně Bety Skýpalová končila svůj průzkum dne 10.4.2026. Jako nejvyšší objekt byl zvolen katedrála sv. Václava. A jelikož euklidovskou vzdáleností to vedlo přes dům což po konzultaci s kolegyní bylo zamítnuto tak byla nutnost ho obejít. Když jsme dorazily na místo zrovna dovnitř chodily jeptišky a netvářily se moc přátelsky, takže jsme nešly blíže. Největším objevem na této lokalitě byla paní zpívající lidové písně do roury. Překvapivě měla moc hezký hlas.

Nejbližší duchovní památka byla dle mého pocitu kostel svatého Mořice. Cestou jsem prošla náměstí a protože jsem viděla skvělou příležitost, vlezla jsem do obchodu Rossmann (měli tam mít slevy na masky na obličej, bohužel se tak nekonalo a odešla jsem s prázdnou).

Tedy kolem restaurace U Mořice jsem pokračovala k samotnému kostelu a zamyslela jsem se. Chodila jsem sem a tam, pořád kolem dokola, když najednou...

... na co jsou ty věci nad těmi dveřmi (viz. fotka v komentářích), kolegyně Barča mi jasně vysvětlila, že to je na odtok vody a slouží to jak "okap", co jsem netušila a jsem tedy zas o něco chytřejší.

U kostela se naskytla příležitost splnit druhý úkol. Hned vedle kostela se nacházel Olomoucký hrad ze kterého zrovna vycházel milý postarší pár, který mi sdělil čas konkrétně 17:44. Mohla jsem se zeptat zpívající paní, ale nechtěla jsem rušit její flow, protože ze zpívaní plynule přešla na konverzaci s rourou. Odpočítala jsem dveře a jelikož ke kostelu vedla jen jedna cesta kde byly dveře, tak jsme šly stejnou cestou jakou jsme přišly. Myslela jsem si, že se jedná o klasický bytový dům nebo maximálně, že tam třeba sídlí kadeřnice, ale na dveřích jsem objevila cedulku, která mě vyvedla z omylu. Jednalo se o budovu, kde se schází klub českých turistů, klub dobrý hospodář, firma zvonek a kadeřnictví.

Po rozjímání u kostela jsem se vydala na zastávku tramvaje, jaké štěstí, že jsou hned u sebe. Koupila jsem za své těžce vydělané peníze jízdenku a frčela jsem o dvě zastávky - tedy konkrétně ze zastávky U Sv. Mořice na zastávku U Dómu.

Cesta byla naprosto traumatizující. Často MHD nejezdím, stačí mi všude chodit pěšky, proto když jsem nastoupila, tak jsem byla v šoku - společně se mnou nastoupila i nějaká entita (mužského pohlaví), který tam řval na lidi sprostá slova, mlátil do tramvaje a co čert nechtěl - vystupoval na stejné zastávce. Naštěstí prostor rychle opustil (v sobotu 11.4. jsem ho potkala na stejném místě. Trauma se ve mě opět otevřelo, dlouho zase tramvají nepojedu).

Vše jsem přežila ve fyzickém zdraví, psychickém už ne, naštěstí následoval poslední úkol.

Finálním úkolem jsem zakončila své putování. Ten se ovšem splnil jednoduše, protože při vystoupení z tramvaje okamžitě projela dodávka. Následně jsem se rozhlédla a hned naproti byla výloha se spoustou červených barev. Zde jsem tedy nemusela moc chodit a jen se rozhlédnout.

Jelikož u dveří se žádná paní s podpatky nenacházela, vydaly jsme se s kolegyní na průzkum. Naštěstí kolegyně měla hlad a chtěla menší zastávku v kebabu, který byl bohužel zavřený, ale zrovna kolem šla paní s podpatky za kterou jsme se vydaly. Nenápadně jsme přeběhly silnici, aby ji ona v ten moment přeběhla k nám.

Samozřejmě, že při našem štěstí šla uličkou ke kostelu, ze které jsme zrovna vyšly. Takže jsme celou cestu ke kostelu a od něj absolvovaly znovu. U kostela se na nás jeptišky už opravdu nedívaly nadšeně, takže jsme radši rychle utekly pryč.

Štěstí nám v ten moment přálo, protože zrovna šel kolem pán s telefonem a jelikož se na nás díval, tak jsem kolegyni použila jako návnadu k focení abych ho vyfotila. Pán nám to asi moc nevěřil bo začal jít rychleji.

Sledovaly jsme ho asi jen 3,5 minuty, protože došel na Žižkovo náměstí a tam nastoupil do tramvaje, kterou už jsme nestihly.

Derive game hodnotím velice pozitivně - i když jsem koncept neznala, tak jsem ho nevědomky použila před pár lety, když jsem byla poprvé v Lucemburku, kdy jsem náhodně sedla do autobusu, který jel směrem centrum, vystoupila na náhodné zastávce, kde se mi to líbilo, a taky sledovala lidi. Tenkrát mě zavedli k ostatkům Jana Lucemburského (fun fact: Katedrála Neposkvrněného početí Panny Marie v Lucemburku má kryptu, kde pochovávají velkovévody a jejich rodiny. Ostatky střeží dva lvi - jeden lucemburský a jeden český). Taktéž je v centru města náměstí Jana Palacha - město opravdu stojí za návštěvu.

Kolegyně v ten moment už byla velmi hladová a tento poslední úkol měl výhodu v tom, že naproti kebabu se nacházel chrám sv. Gorazda. Kolegyni jsem proto zvesela nechala u kebabu a šla prozkoumat kostel.

Ale v momentě kdy jsem přišla blíže viděla jsem lidi, kteří pravděpodobně šli na mši a byla tam paní, která vybírala peníze. Ta mě vyděsila, protože jako správný chudý student u sebe žádné peníze nemám a neodvážila jsem se jít blíže. Co mě překvapilo byla různorodost lidí, kteří do chrámu šli. Např. někteří byli společensky oblečení, někteří vůbec, některé ženy měly pokrývku hlavy a jiné ne.

Nad čím jsem se zamyslela a co mě zajímalo byla paní vybírající peníze, neměla žádný odznáček či papír, který by prokazoval, že vybírá pro daný chrám. Jak teda lidé věděli, že to není podvod, Následně mě také zajímalo kolik asi tak vybrala.

Jako poslední se mi v hlavě objevila myšlenka na zmíněný kebab jelikož už jsem také dostávala hlad.

Metodu Derive hodnotím velmi pozitivně. Byla to zábava a minimálně se člověk projde po částech města kde nebyl. Také jsem díky tomu objevila věci, které jsem, nevěděla, že na daném místě mohou být viz. klub českých turistů.

Jediná nevýhoda je, že nikdy nevíte kam půjdete a jestli nepůjdete pořád tam a zpátky, což se stalo i v mém případě.

Začínal jsem na Žižkáči kde byl zrovna stánek kofi-kofi kde si objednávali lidé kávu a široko daleko žádná jiná skupinka lidí nebyla.

Paní nevěděla co je to Matcha a barmanka jí to vysvětlovala. Nakonec si ji vzala, tak jsem ji chvíli sledoval jestli zjistím zda jí to chutná...=) Pak ale nastoupila do tramvaje a tam už se mi nechtělo.

Trošku jsem si to upravil protože v parku povodí Moravy kácelo stromy a nedalo se tam jít. A tak jsem se vydal přes park Jakubským výpadem ke Zbrojnici.

Měl jsem štěstí a když jsem šel po schodech Jakubským vpádem, tak jsem narazil na důchodkyni původem zo Slovenskej republiky. Řekla mi že je desať hodín päťdesiat sedem minút a tak jsem začal počítat sedm dveří (po mojí straně chodníku, jinak bych moc daleko nedošel) a přišel jsem ke Kanovnické rezidenci, která měla falešná okna, byla za nimi zeď.

Došel jsem ke Kostelu Panny Marie Sněžné a přemýšlel jsem nad různými věcmi a zároveň jsem se poohlížel po studentovi kterého bych se zeptal jestli neví kde je katedra KGI...

Týpečka jsem odchatil na šalinové (tramvajové) zastávce, myslím že to byl ještě středoškolák. Věděl kde je filda, ale KGI prej neví. Tak jsem mu poděkovel a šel směrem do školy (nepodařilo se mi ho vyfotit, ani se to v tu chvíli nehodilo, bylo okolo dost čumících lidí).

Pro zaznamenání trasy jsem požil stopaře v Mapy.com. Ušel jsem 1,1 km téměř za 22 minut.

Zde byl nejlevnější produkt za 73 korun a měl růžovou barvu.

Pak následovala babička v růžové bundě. Běh sto metrů byl odhadnut velmi hrubě a pak následovalo 200 kroků. Bohužel v oblasti nebylo moc lidí na lavičkách, které by šlo nenápadně poslouchat. Poblíž byl kluk a holka na lavičce a zdálo se, že kluk pouštěl holce hudbu.

Hledal jsem nejbližší statickou skupinku lidí a natrefil na 3 osoby stojící před hotelem OREA Arigone. Bavili se stavbě a montáži nějakého stavebního objektu, ale po kratší chvíli se navzájem rozloučili a odešli.

Nejbližší výlohu s produktem (černá plechovka) jsem našel v ulici Ztracená.

Trasa byla zaznamenána v aplikaci Mapy.com pomocí nástroje stopař