aplikovana fyzika, biofyzika, obecna fyzika, matematicka fyzika, optika, optoelektronika

Pozorování interference světelných vln Thomasem Youngem v 19. století je jedním z nejvýznamnějších experimentů v historii fyziky, které poskytlo základní podporu pro vlnovou povahu světla. Zatímco tento experiment a další podobné zahrnují difrakci světla párem úzkých štěrbin v prostoru, vědecký tým ukázal, že je možné dosáhnout ekvivalentního efektu pomocí dvojitých štěrbin v čase.

O černých dírách tedy víme poměrně málo. Pokud je však obklopuje například akreční disk a obíhají je další hvězdy, můžeme o nich pár údajů odvodit – například jejich hmotnost či rychlost, jakou se otáčejí. Rotace černých děr nějak nepřekvapuje. Jde o pouhý důsledek zachování momentu hybnosti gravitační kontrakce jádra masivní rotující hvězdy v závěrečných stádiích její existence.

Na druhou stranu se světlo chová jako korpuskule neboli částice. Vyskytuje se v malých kvantech, tzv. fotonech, jež mají vlastnosti částic – tj. energii a hybnost. Obecně se pro elektromagnetické záření nebo vlnění s delšími vlnovými délkami uplatňují spíš vlnové vlastnosti, zatímco to krátkovlnné (např. rentgenové) silně vzkazuje vlastnosti částicové. Přesto jsou oba typy vlastností vždy přítomny současně. Vlnově-částicovým dualismem světla se zabývá i kvantová elektrodynamika.

Základy veškeré jeho fyziky byly položeny v důsledku série intuicí a úvah následujících pád jablka ze stromu. Kdo ví, co by se stalo, kdyby Newton nezačal pilně studovat po zuřivé rvačce s úspěšnějším studentem, matka nepovolila univerzitní studia a kdyby jednoho dne nespadlo jablko zamyšlenému Newtonovi před nosem. Stal by se z něj přesto skvělý matematik, vysoce vážený fyzik, jemuž královna udělila šlechtický titul a který se publikací díla Matematické principy přírodní filosofie (Philosophiae Naturalis Principia Mathematica) v roce 1687 nesmazatelným písmem zapsal do intelektuálních dějin lidstva.