Dárky byly praktické – punčochy, housle, drobnosti. Maminka uvařila vánočku, připravila šípkový čaj a víno. Na štědrovečerní stůl přišel kapr, rybí polévka a cukroví. V zimě děti jezdily na sáňkách a sjížděly kopce. Největší radost byl dárek v podobě prvních punčocháčů.

Rodina žila v jednopokojovém bytě. Tatínek pracoval ve slévárně, později rozvážel telegramy. Dcera začala studovat zdravotní školu, ale kvůli odebrání přídavků musela odejít a později se stala svářečkou. Na Vánoce vyráběly papírové ozdoby a obalovaly čokolády. Byt se nezdobil, ale bavilo je sáňkování a bruslení.

Adventní věnec neměli, Mikuláš přinášel brambory, bonbony a čokolády. Během války, když bombardovali, maminka pro ni utíkala ke škole a schovávali se s bratrancem v kočáru. Němci odhazovali zbraně, aby je nepoznali.

Moudro: „Co si dneska člověk vybuduje, válka mu to zničí.“

Silvestr se neslavil, byly to klidné svátky doma. Tři králové chodili po domech a zpívali. Nejchudší děti dostávaly rohlík a sklenici mléka.

Na Štědrý den drželi půst, aby viděli "zlaté prasátko". K večeři měli čočkovou polévku a filé s bramborami. Kapra paní Marie ochutnala až v 19 letech, protože to byl tehdy luxus. Dárky byly jednoduché – pod stromečkem našla třeba brusle, švihadlo nebo knihu. První pomeranč ochutnala až ve 12 letech a banán až jako dospělá.

Dodržovali různé tradice. Zapalovali svíčky na adventním věnci, rozkrajovali jablíčka a dívali se na staré české filmy. Dnes jsou Vánoce jiné. Dárků je víc a jídlo je bohatší, ale možná už tolik nepociťujeme radost z maličkostí. Vyprávění paní Marie nám ukazuje, že Vánoce nejsou jen o věcech, ale hlavně o rodině, tradicích a společném čase.

Když jsem byla mladá, Vánoce byly úplně jiné než dnes. Hlavně jsme s rodiči a ostatními dětmi chodili zpívat koledy. Byla to velká událost, protože jsme se všichni těšili, že si zazpíváme a prožijeme ten sváteční čas spolu. I když tehdy byl život těžší – málo peněz a spousta práce – o to víc jsme si vážili těch chvil, kdy jsme byli pohromadě, v rodinném kruhu.

Vánoční výzdoba byla v té době úplně jiná než dnes. V obchodech se skoro nic koupit nedalo, takže jsme si museli všechno vyrábět sami. Pamatuju si, jak jsme ve škole dělali ozdoby z papíru nebo z přírodních materiálů, a ty jsme pak doma pověsili na stromeček. Každý kousek byl vyrobený s láskou, a když to člověk viděl, měl pocit, že to má opravdovou hodnotu. Nic se nevyhazovalo, všechno mělo svou hodnotu a bylo to krásné, protože to bylo dělané srdcem.

A co dárky? To byla celkem vzácnost. Pamatuju si, jak jsem jednou dostala od tatínka doma vyrobené sáně. Byl to skvostný dárek! Tatínek neměl moc času, protože měl vždy hodně práce, ale když udělal ty sáně, byla jsem nadšená. V těch časech jsme moc dárků nedostávali, protože peníze byly vzácné, ale tohle pro mě znamenalo strašně moc. Dárky byly většinou praktické – oblečení, které bylo potřeba. Ale to, že jsme byli spolu, to bylo to nejcennější.

Na Štědrý den se vždycky držel zvyk, že jsme celý den nejedli, abychom viděli „zlaté prasátko“. Bylo to pro nás děti vzrušující, ale i náročné. Na večer jsme měli jednoduché jídlo – třeba kaši a jablka, a pak přišla slavnostní večeře, která byla skromná, ale vždycky moc chutná. Nebylo to o tom, co jsme měli na talíři, ale o té atmosféře, o tom, že jsme byli pohromadě.

Jednou mi tatínek udělal sněhuláka, a to si pamatuju jako dnes. Byla to výjimečná chvíle, protože tatínek měl vždycky hodně práce a málokdy měl čas na takové věci. Ale ten den byl sníh tak krásný, že se rozhodl udělat nám dětem radost. Byl to jednoduchý sněhulák, ale pro mě to bylo jedno z těch kouzelných chvilek, které nikdy nezapomenu.

A Mikuláš! To byl zážitek! Maminka vždycky něco napekla, což byla velká věc, protože v té době se moc věcí koupit nedalo. Pamatuju si, jak nám voněl čerstvý chleba, který se rozléval po celé kuchyni. Bylo to tak jednoduché, ale právě v tom spočívalo to kouzlo – že jsme si to uměli užít i z malých věcí.

Vánoce byly pro mě vždycky o něčem jiném než o hromadě dárků. Byly o tom, že jsme byli spolu, že jsme se těšili z toho, co máme, a že jsme prožili krásné chvíle s rodinou. A na to nikdy nezapomenu.

Na programu měli také lití olova, věštili podle toho také budoucnost. Olovo nalili do vany a podle tvaru ztvrdlého olova zjišťovali, co se stane. Například, pokud ztuhlé olovo mělo tvar srdíčka, znamenalo to, že se daný člověk v tom roce zamiluje. Po celém nabitém programu se šlo na večeři. Na štědrovečerní večeři měli čočkovou polívku a jako hlavní chod měli obalovaného kapra s bramborovým salátem. Na večeři se nemohlo maso, kazilo by to štěstí na další rok. Po večeři se šlo na dárky, většinou dostali jenom jeden dárek, většinou dostávala panenku, a nebo kožené rukavice. A takto vypráví svůj příběh z vánoc paní Marta Tioková, která tento rok oslavovala 77 narozeniny.

Na Štědrý den rodina večeřela tradiční pokrm – králíka se šťouchanými bramborami. I když to byla skromná večeře, byla považována za sváteční a velmi oblíbenou. Štěpánka měla čtyři sourozence a od 11 let pomáhala rodičům s domácími povinnostmi a péčí o zvířata. V těžkých poválečných dobách bylo běžné, že děti přebíraly větší zodpovědnost a pomáhaly v domácnosti.

I když pro ni Vánoce nebyly plné dárků, byly to chvíle rodinné pohody, lásky a vzájemné podpory. To, co jim chybělo materiálně, bylo kompenzováno láskou, porozuměním a tradicemi, které v rodině vyjadřovaly solidaritu a úctu.

When I was young, Christmas was very different. We would go caroling with my parents and other children. It was something we all looked forward to. Life was harder back then – there was little money and a lot of work – but we cherished the moments spent together as a family.

We couldn’t buy decorations, so we made them ourselves, often from paper or natural materials. Each ornament had special meaning because it was made with love. As for gifts, I remember when my father made me a pair of sleds. It was a precious gift because we didn’t have much, and it meant so much to me.

On Christmas Eve, we had a tradition of not eating all day to see the "golden piglet." We had a simple meal, like porridge and apples, and then a modest but delicious festive dinner. The best part was being together as a family.

One special memory is when my father made a snowman. He was always busy, but that day, he took the time to do it for us. It was a simple snowman, but it was a magical moment.

Christmas wasn’t about the gifts but about spending time with family and appreciating the simple things. That’s what I remember most.

The gifts were practical - stockings, violins, trinkets. The greatest joy was when candles and sparklers were lit and singing was done. Mum cooked Christmas cake and prepared rosehip tea and rosehip wine. On the Christmas Eve table came carp, fish soup and a few pieces of candy.

There used to be more snow in the winter. The children used to ride sledges, go to the fields and slide down the hills. They lived on the outskirts of King's Field. The best gift was the first stockings, which were smooth and comfortable and made one feel like a lady. Violin and ukulele were also gifts, but because there was no money, they were often put away somewhere and later taken by her brother.

The family lived in a one-room apartment. Dad worked in the foundry, and later he delivered telegrams. The daughter, after school, entered medical school and wanted to become a nurse, but after a month she had to leave because her father's allowance was withdrawn. Her uncle then got her a job as a welder. Later she worked in the first factory in Brno, where she also got married.

The family lived in a one-room apartment. Dad worked in the foundry and later delivered telegrams. The daughter went to nursing school, but after losing her benefits she became a welder. At Christmas they made paper decorations and wrapped chocolates.

St. Nicholas brought potatoes, candy and chocolates. During the war, when they were bombing, Mum ran to the school to get her. The Germans dropped their guns so they wouldn't be recognized.

New Year's Eve was quiet, no fireworks, and the Three Kings came singing. The poorest children got rolls and milk.

They also had lead casting on the agenda, they also told the future by this. The lead was poured into a tub and the shape of the hardened lead was used to determine what would happen. For example, if the hardened lead was shaped like a heart, it meant that the person would fall in love that year. After a full program, it was time for dinner. For Christmas Eve dinner they had lentil soup and for the main course they had breaded carp with potato salad. You couldn't have meat at dinner, it would spoil your luck for the next year. After dinner it was on to presents, they usually only got one present, they usually got a doll, or leather gloves. And this is how Mrs. Marta Tioková tells her Christmas story, who celebrated her 77th birthday this year.

On Christmas Eve, they fasted to "see the golden pig." Dinner was lentil soup and fish fillet with potatoes. She didn’t try carp until she was 19, as it was a luxury then. Gifts were simple, like skates, a jump rope, or a book. She first tasted an orange at 12 and a banana as an adult.

They followed many traditions: lighting candles on an Advent wreath, cutting apples, and watching old Czech movies. Today, Christmas has more gifts and richer food, but perhaps less joy in small things. Marie’s story reminds us that Christmas is about family, traditions, and time together, not just material things.

On Christmas Eve, the family had a traditional meal – rabbit with mashed potatoes. Although it was a simple dinner, it was considered festive and very much loved. Štěpánka had four siblings, and from the age of 11, she helped her parents with household chores and caring for animals. In the difficult post-war times, it was common for children to take on greater responsibility and help around the house.

Although Christmas for her was not filled with gifts, it was a time of family togetherness, love, and mutual support. What they lacked materially was compensated by love, understanding, and traditions that expressed solidarity and respect within the family.

Vánoce, když jsem byla mladá, byly úplně jiné. S rodiči a dětmi z vesnice jsme chodili zpívat koledy, a i když bylo těžké období, vzácné chvíle s rodinou jsme si opravdu vážili. Výzdoba byla také jiná – v obchodech nebylo co koupit, tak jsme si ozdoby vyráběli sami, často z papíru nebo přírodních materiálů. Každá ozdoba měla svou hodnotu, protože byla vyrobená s láskou.

Dárky byly většinou praktické, například oblečení. Ale jednou mi tatínek vyrobil sáně, což pro mě byl neuvěřitelný dárek. V těch dobách peníze nebyly, takže taková věc byla skutečně vzácná.

Na Štědrý den jsme dodržovali zvyk, že jsme celý den nejedli, abychom viděli „zlaté prasátko“. K večeři jsme měli jednoduché jídlo, jako kaši a jablka, a pak slavnostní večeři, která byla skromná, ale chutná. Nejvíc si ale pamatuji, jak jsme byli pohromadě.

Jednou tatínek udělal sněhuláka, což bylo něco výjimečného, protože měl vždy hodně práce. Mikuláš pro nás znamenal domácí pečivo a vůni čerstvého chleba, která se šířila po celé kuchyni. To byly ty pravé Vánoce – o rodinné pohodě a jednoduchých radostech.

Vánoce se dřív slavily jinak, a abychom zjistili jak, tak nás naše učitelka vzala do domova důchodců. Se Samem jsme měli moc milou stařenku, jmenovala Marta Tihelková, zeptali jsme se jak slavila Vánoce v našem věku, jaké měli tradice, co jedli na večeři atd.

Ráno vstala a s maminkou šla zdobit stromeček, mezitím tatínek šel na trhy pro kapra. Potom maminka kapra naporcovala a pomalu vařila večeři. Byla z Jedovnic, kousek od naší školy, kde společně s kamarády sáňkovali, koulovali se, a hodně také bruslili, prý to tady dřív bylo mnohem menší a všichni se znali.

Celý den drželi půst , totiž chtěla vidět zlaté prasátko ,aby měli celý rok štěstí, na večeři vždy měli bramborový salát a k tomu kapra, nikdy ne řízky, zakončili to čočkovou polévkou.

po večeři lili olovo, zkoumali to, aby zjistili, co se ten následující rok stane; dále házela pantoflí k dveřím , a podle toho, jak bota dopadla, tak buď měla se ten nasledující rok vdát a nebo ne. Po těchto aktivitách pak šla ke stromečku, kde měla zabalený dárek a společně si to tam všichni otevřeli, povídala nám, že vždycky to byl jeden velký dárek, panenka nebo, jak už byla starší, tak většinou oblečení. Na Vánoce o půl noci chodili na půlnoční mši do kostela. Prostě to dříve bylo dost jiné , ne horší ani lepší , v těch dobách neměli žádné počítače ani telefony.

St. Nicolas Day:

Children had to behave, sung  song for St. Nicolas. They received only sweets or some fruits, like apples. If someone misbehaved, they got coal or carrots. St. Nicolas, accompained by a devil and an angel, would visit a family. The children recited poems. Families would place a bowl on the windowsill for offerings.

Christmas:

There were no advent calendars. They made their own chocolate and paper chains for the Christmas tree. They decorated the tree with small apples; there were no tinsel garlands back then. They sang carols and their father played the guitar, mandolin and violin. As children, they went to church, sang church songs and spent time in deep snow and dancing around a snowman.

For presents she received dolls, crayons and candy. Her brothers got toy cars - some of which they made themselves. She appreciated every gift, valuing how much she liked it rather than its price. For dinner they had carp and potato salad, fish soup.

On January 6^th, the Three Kings go door-to-door.  

Christmas used to be celebrated differently, and to find out how, our teacher took us to a retirement home. Sam and I had a very nice old lady, her name was Marta Tihelkova, and we asked her how she celebrated Christmas at our age, what traditions they had, what they ate for dinner, etc.

She got up in the morning and went with Mummy to decorate the tree, meanwhile Daddy went to the market to get the Carp, as Daddy arrived Mummy cut up the Carp and slowly cooked dinner. She was from Jedovnice, not far from our school, where she and her friends used to sledge, bowl and skate a lot, they said it was much smaller here before and everyone knew each other.

They fasted all day, because they wanted to see the golden piggy bank, so that they would be lucky all year round, for dinner they always had potato salad and carp, never cutlets, and they finished with lentil soup.

after dinner they poured lead, they would examine it to see what would happen the following year, then she would throw a slipper at the door and depending on how the shoe fell she would either get married the following year or not. after the heavy activities she would go to the tree where she had a wrapped present and together they would all open it, she told us it was always one big present, a doll or as she got older mostly clothes. On Christmas Eve at midnight they would go to midnight mass at church. It just used to be a lot different , not worse or better , they didn't have any computers or phones in those days.

Josef Kunc, 77 years old, has three children. In his childhood, they didn't have a Christmas tree or decorations at home because they weren't at stores plus his father was a communist. Nevertheless, the family gathered every year at a different family member's house, and that was enough for him. After meeting with the family, Josef usually went ice skating with his friends. Because of these experiences, he believes that Christmas used to be more about family, whereas today it's mainly about gifts. Although some families still keep the tradition, it's not the same everywhere.

On Christmas Eve, they cooked schnitzels at home - rabbit, pork, and carp. His favorite was the rabbit schnitzel, even more when it was cold. He also remembered his best gift ever - a wind-up airplane from his aunt.He also noticed that it doesn't snow much at Christmas anymore, whereas in the past, the roads were covered in snow.

When Josef was growing up, neither Baby Jesus nor Santa Claus wasn´t promoted, but rather Grandfather Frost. Besides family gatherings, neighbors also met. But for Mr. Josef, the most important thing was that he could see his family and celebrate the holidays together.

Josef Kunc, 77 let, má tři děti. V dětství neměli doma vánoční stromeček ani ozdoby, protože v obchodech nebyly k tomu jeho otec byl komunista přesto se rodina každý rok scházela u jiného člena rodiny a to mu bohatě stačilo. Po setkání s rodinou si Josef většinou šel zabruslit s kamarády. Kvůli těmto zážitkům si myslí, že Vánoce dříve byly více o rodině, zatímco dnes jsou hlavně o dárcích. I když v některých rodinách se stále drží tradice, není to tak všude.

Na Štědrý večer se u nich doma vařily řízky - králičí, vepřové a z kapra. Jeho nejoblíbenější byl řízek z králíka, a to i když už byl studený. Vzpomínal také na svůj nejlepší dárek, který kdy dostal - natahovací letadlo od tety. Společně jsme si všimli, že dnes už na Vánoce moc nesněží, zatímco dříve byly silnice zasněžené a sněhu bylo plno.

V době, kdy Josef vyrůstal, se nepropagoval Ježíšek ani Santa Claus, ale Děda Mráz. Kromě rodinných setkání se scházeli i sousedé. Pro pana Josefa bylo nejdůležitější, že mohl vidět svou rodinu a slavit svátky společně.

Vánoce neslavili, jsou to křesťanské svátky. Jeho otec byl komunista a komunisti omezovali křesťanství. Když už neslavili Vánoce, tak se alespoň u nich doma sešli se zbytkem rodiny.

Proč u nich doma? Proč ne u strejdy, tety nebo prarodičů?

Jeho otec byl ze všech sourozenců nejmladší a podle jejich rodinné tradice se vždy rodina schází u nejmladšího ze sourozenců.

Vánoce nebyly tehdy takovou komerční záležitostí, jako jsou dnes, byly více o rodině, drobných dárcích, atd.

Pana Kunce jsme se též zeptali na to, jaký byl jeho nejlepší dárek. Bylo to natahovací letadlo.

The table was set for an even number of guests. If there was an odd number of family members, an extra place was set for "good luck" or in case an unexpected guest joined for dinner.

Another tradition involved slicing apples; if the core revealed a star shape, it symbolized good health for the coming year. Walnut shells were also placed in a tub of water, and if the shell remained afloat, it signified good fortune. In some families, people would place small candles in those walnut shells, turning them into little floating boats, which were then set adrift in the water. Another custom was the preparation of special festive dishes, often including fish, such as carp. Families gathered around the table for a traditional Christmas Eve dinner, which was a significant part of the celebration. The evening concluded with caroling and spending time with loved ones, creating a warm and festive atmosphere.

My grandmother came from a farming and very Christian family. Always before Christmas Eve, feed for the cattle had to be prepared, all the important work had to be done so that only the most necessary things were done in the following days. On Christmas Eve, washed clothes were not allowed to be hung up, because it was said that someone in the family would die. On Christmas Eve, a very strict fast was observed. The only thing they ate was white cabbage soup and on Christmas Eve dinner was Christmas cake with tea. In the evening, children walked around the village and sang corals to people. On Christmas Day, people went to church for the morning mass at five in the morning, and it was not allowed to go to visit. They made visits only on the feast of St. Stephen. These traditions were maintained by my grandmother, who was born in 1942 and still follows some of them today.

Im glad I can follow them with her.

The baker no longer baked regularly, but always fired up his oven at Christmas. They went to visit their family and then went home for dinner. Carp and potato salad were eaten for dinner. After dinner, tea was made and Christmas cookies were brought.

Grandma's dad turned on the radio, where they played carols and went to the tree.

The Christmas tree was a big surprise for everyone, because the room with the tree was locked all day.

At midnight they went to church for midnight mass.

Today it's all different. Parents start buying gifts as early as November, and by December all the shops are full of Christmas, advertisements and sales. And yet it doesn't change anything about the true magic of Christmas, or at least it should be. Today, everyone is trying to have the best tree, the most presents and the most food. But I think that the most important thing is to be together and appreciate what we have at Christmas, just about what appears, but more about how we feel, and even though we have modern decorations, lights on trees and many other things, the magic of Christmas remains in the fact that we can meet with our family, talk, And reminisce about the old days.