I rozdělení na pět druhů pravděpodobně dostatečně nevyjadřuje různorodost paviánů. Někteří autoři jsou za to, že si uznání jako samostatný druh zaslouží ještě dva současné poddruhy paviánů, a to trpasličí babuin (rozšířený v Zambii, Kongu a Angole) a šedonohý čakma  ( ze Zambie, Botswany, Mosambiku a severních oblastí Jižní Afriky). Bohužel, současná úroveň znalostí týkající se anatomických a genetických vlastností i různorodosti v chování jednotlivých paviánů je příliš malá, než aby bylo možné otázku skutečného počtu druhů definitivně zodpovědět.

Páření začíná z popudu samice, která dá najevo svolnost tak, že samci nastaví své zduřelé pozadí. Nastavování je zároveň submisivním gestem a provádí ho i podřízení samci, vysoce postavený samec může i naznačovat páření se samci níže na sociálním žebříčku. Samice obvykle rodí každý druhý rok. Březost trvá 6 měsíců a obvykle se narodí jediné mládě. Novorozený pavián váží asi jeden kilogram a má černě zbarvenou pokožku. O mládě se stará hlavně jeho matka, i když několik samic si mohou vzájemně pomáhat s péčí o svá mláďata.

Mladý pavián je odstavený po jednom roce a pohlavně dospívá mezi pátým až osmým rokem. Samci opouštějí svojí rodnou skupinu ještě před dosažením pohlavní dospělosti, zatímco samice zůstávají ve skupině celý život.