V září jsem si to vybrala jako svůj ORC, neboť jsem chtěla tuto věc rozvíjet. Se skupinou jsem pracovala už předtím, ale chtěla jsem více zařazovat práci v menších skupinách, práci s texty, fotografiemi či ukázkami z filmů či videa.

Vývoje od 1.1.6 Prošel jsem si kompetenční rámec a ověřil si, jestli v něm lze najít inspiraci pro kroky, kterými chci dojít k naplnění ORC až po 1.1.11 Vyhodnocuji, jak se mi (ne)daří naplňovat osobní rozvojový cíl, stanovuji si další kroky pro jeho úspěšné naplnění, případně cíl zpřesňuji.

Pak vývoj od 2.1.1 Znám strategie, metody, aktivity a principy vedení žáků k zodpovědnosti za jejich chování a k samostatnosti a umím uvést jejich příklady po 2.1.6 Umím bez přípravy

řešit situace ve škole tak, abych podporoval u žáků rozvoj jejich odpovědnosti a samostatnosti.

Nyní jsem připravila ve své škole v distanční výuce např. kurz Morové rány a jejich vliv na dějiny, kde je práce ve skupinách, práce s textem (novely a úvod Dekameronu) i filmovými ukázkami. Práci rozděluji na skupinovou a individuální, v hodinách vyvolávám a dávám prostor pro debaty, žáci jsou zapojeni. Udělala jsem Google dotazník na kurz a dostala dobrou zpětnou vazbu.

Báseň 

Chceš-li míti živé žáky

nespoléhej na taháky 

vykašli se na frontálku 

apeluj však na morálku.

Rozděl žáky, dej jim texty,

vyvolávej, neměj resty,

zachovávej bezpečí 

žáci se ti odvděčí. 

V září neměla jsem tušení,
že by děti měly řešení
na své pravidelné zapomínání.

Pracovala jsem za ně,
oni neplatily žádné daně,
já snažila se hlavně být jim k mání.

Dnes už neváhám 
na jejich řešení čekávám,
co zapomenou mají bez váhání

zpět ve stylu 
 „ve škole pro sebe seš, 
 tak co navrhuješ?“

 

Otvírám deník, hledám svá nastavení. 

Lidský, ne slizký.

Mít pěkný, rovný vztah k dětem.

Empatie, úsměv, lidskost.

Čitelnost, předvídatelnost. 

To je ale milý začátek, 

takový měkký, plný tepla a naděje, 

voní jak čerstvě upečená kynutá buchta.

 

Přichází první zkušenosti, káva.

Náznaky šikany, rasismus.

Ztrácím vnímání rovnosti, 

ale bojuji, seč mi síly stačí.

Paníí učítelkóó – můžeš mi říkat Lenko.

Káva. Došlo mlíko. 

 

Polštáře letí vzduchem. 

Skleněný stůl na padrť. 

Káva. Došlo zrno.

Těžké fauly kolegů, síly docházejí. 

Je to krásná práce, povzbuzuji se.

Jo Leni a jak dlouho už učíš? 

Dva měsíce.  Aha…

 

Káva. Tandem. Online. Voda. Porada. Víno. Tandem. Voda. Došly baterie. Nechodí týmsy. Nechodí video. Nechodí sdílení. Nechodí děti. Zlomená křídla, co se rozpínala. Neprospívající žáci. Podpora, pomoc, tandem, káva.

 

Světlo na konci onlinu?

Objektivní jazyk!

ORC pamatuji si jako Borec. 

Emoce, poznat, pojmenovat, pustit.

Pojmenovat, vyhledat, zkontrolovat, odžít. 

Objektivní jazyk.

Boje a bitvy, je to krásná práce. 

Děti se chytají, jsou offline. 

Polštáře letí vzduchem,

Řízení, vedení, objektivní jazyk.

Úsměvy, empatie, kynutá buchta.

 

 

Tak to je poněkud expresivní popis (nebylo to hodnocení?) mého pokroku. Na začátku stála kartička 1.1.1 - popsala jsem si, jakým chci být učitelem. Na konci je zatím někde ve fázi vědomé nekompetence používání objektivního jazyka a kontrolované odžití emocí. To je moje téma už od kartičky 1.1.4 – zformulování ORC. Vliv na děti nedokážu objektivně popsat. Vlivem únavy a střídání všech možných i nemožných forem výuky. Nicméně vnímám, že používání objektivního jazyka pomáhá řešit to, co jsem na začátku neuměla – něco se děje a já odfiltruji všechny své přirozené nevhodné reakce a stojím jak ryba s otevřenou pusou, která neví, co říci. Nyní už umím popsat: „uprostřed tvého zpracovaného úkolu je díra“. V lepším případě navážu vyjádřením emoce „mé pořádkumilovné oko to poněkud znepokojuje“. A když mám ještě lepší den, dokážu dokonce říci: „Co s tím uděláš?“ Dětem nezmizí z očí taková ta jiskra, ta důvěra, energie jim nespadne pod lavici a to je pak úleva jak Brno. A protože mluvím jak mistr Yoda, bývá to i legrace.

 

 

2.       Věřím, že děti více přemýšlejí o možných řešeních dané situace a učí se spoléhat sami na sebe.

3.1.5 Vyhodnocuji, zda aktivita, kterou jsem vedl, splnila můj záměr.

3. 1.6 Promýšlím (sám, spolu s provázejícím učitelem, se spolužákem) cíle výuky.

ZÁŘÍ

Až tak jednoduché není

Získat důkaz o učení

Co to je? Kde se to sbírá?

V hlavě zeje černá díra.

 

ŘÍJEN

Aha, potřebuju cíl,

aby se záměr naplnil.

Cíl hodiny, anebo bloku?

Vzdychnu a po kávy loku

Zkouším cíle naplnit.

Uvidím, co bude se dít.

 

LISTOPAD

Virus sílí, vláda šílí

Do školy teď nechoď chvíli

Důkazy holt sbírat musíš

Od žáků, kde sotva tušíš,

Jaké je jejich chování,

Když jsou v Teamsech schovaní.

 

PROSINEC

Některé věci holt ověříme

Až do školy se navrátíme.

Jasně dodržuji své sliby, které pronesu. Posiluji také důvěru v sebe sama jako učitelku

a v dané postupy a metody, které dětem nabízím. Místo frontálky - práce s textem (historickými prameny, více zaměřeno na tzv. badatelskou výuku, práce se cvičeními a filmovými dokumenty. 

Frontálně, frontálně bylo heslo náramné, 

žáci byli otráveni, nudou, žalem podlomeni, 

teď už se však něco mění, Lena chodí na rozumy, 

aplikuje zvesela, v důvěře i s nadšením, 

jak se všechno promění.

Ohledně Vývoje s  kompetenčním rámce, eviduji odkud jdu a sleduji jak se postupně mění má práce se skupinou  Vyhodnocuju si, jak se mi daří naplňovat osobní rozvojový cíl, zvědomuji si další kroky pro jeho úspěšné naplnění, případně si cíl víc zaměřuji.

To jsem dříve nikdy nedělala, hodiny jsem připravovala hodně nahodile podle toho, co mě napadlo. Nyní více přemýšlím o tom, jak celou hodinu pojmout a jaký by měla mít smysl/závěr. Vytvořila jsem si poprvé také tematické plány pro veškerou výuku informatiky na ZŠ, kde jsem zaměstnaná, navrhla a prosadila jsem změny v ŠVP. Hodně mě v tom inspiruje moje jednotka.

Dnes nejsem kreativní, pardon :-)