Za svoji kariéru v advisory jsem viděl mnoho kolegů, kteří měli vůli a cílevědomost. A taky inteligenci, vzdělání, vědomosti, zkušenosti a píli. Dřeli jak mezci. A stejně to nestačilo. Dotáhli to "jen" na middle management, protože Gaussova křivka. Ten přetlak (konkurence) směrem nahoru byl obrovský a ne všichni se mohli stát partnery (nejvyšší meta v advisory, kind of).

Chcete znát tvrdou pravdu?

Můžete tomu dát všechno a stejně neuspějete. Záleží na spoustě věcí, které nemůžeme ovlivnit, počínaje kde a v jaké dekádě jsme se narodili, s jakou inteligencí a s jakými předpoklady, nebo také na vzhledu, hlasu, pohlaví, povaze nebo jak se tomu, kdo má moc o nás rozhodnout, líbíme nebo nelíbíme. V tom výčtu bych mohl pokračovat. Jsou to všechno věci, které jsou mimo naši kontrolu, ale které mají enormní vliv na to, jak úspěšní v životě budeme.

Jak jednou řekl Warren Buffett, narodil se se správnými předpoklady pro alokaci kapitálu ve správné době a na správném místě. Kdyby se s těmito předpoklady narodil před dávnou dobou, byl by z něj oběd nějakého zvířete.

Ohromnou roli také hrají rodiče a výchova, jaké návyky nám vštípili, jaké modely chování jsme u nich od mala viděli a přejímali a jaké štěstí jsme měli na učitele a lidi kolem nás, kteří nás formovali, když jsme vyrůstali.

Jak řekl Arnold Schwarzenegger, který měl tři úspěšné kariéry, není „self-made man“. Bez lidí kolem sebe by úspěšný nikdy nebyl.

Viděl jsem kolegy, kteří prostě ve správnou chvíli dostali tu správnou příležitost, která odstartovala řetězec událostí, které v žádném případě nemohli předvídat a který ultimátně vedl k úspěchu. Zároveň jsem viděl stejně tvrdě pracující a chytré kolegy, kteří tohle štěstí neměli. Těch byla většina.

Není všechno jen o vůli a cílevědomosti. Kdyby 1000 lidí házelo kostkou, 166 z nich padne šestka. Při dalším hodu 27 z nich hodí opět šestku a při třetím hodu 4 z nich opět padne šestka. Tihle 4 potom půjdou přenášet o úspěchu a o tom, jak hodit 3x po sobě šestku. Ti méně šťastní pak budou číst o tom, jak mají každý den vstávat ve 4 hodiny ráno, meditovat a dávat si studenou sprchu. Budou přemýšlet o tom, co dělají špatně a proč se jim nedaří.

Určitá práce potřeba samozřejmě je. Nelze dosáhnout úspěchu nečinností. Je důležité na tom pracovat a jít tomu naproti - "házet kostkou". Jen to není zdaleka jediný faktor. Je extrémně důležitý souběh událostí, které nemáme šanci předvídat. Ale abych to zakončil pozitivně. Čím více tou kostkou budeme házet, tím zvyšujeme pravděpodobnost, že nám ta šestka třikrát po sobě padne taky.

Zdroj: https://x.com/_anlst/status/1880948656007675986

Autor: Yuhů

Přes Letem světem jsem se dostal na blog koubovi.cz, který zpochybňuje pověst Marka Prokopa coby internetového odborníka. Základními argumenty jsou nevalidní osobní stránky a malé + špatné Markovo portfolio stránek. Nakonec přicházejí provokativní otázky:

Pane Prokope, na základě čeho publikujete na předních českých technologických webech? Kde berete odvahu učit ostatní webdesignery, jak mají dělat weby? Nepřipadá vám dost zvláštní vycházet pouze z toho, co jste někde vyčetl? ... (Jirka Kouba, koubovi.cz)

Pod článkem je zajímavá diskuse. Svůj příspěvek sem kopíruji:

Pokud jsem si všimnul, den má 24 hodin. Kdo z vás dělal někdy na větším webovém projektu, víte, jak objem práce na něm vzrůstá. Dnes už není umění navrhnout web, který by se dal postavit, ale je umění udělat web, který se s rozumnými náklady dá udržovat nebo ukončit. Osobní stránky, firemní prezentace a různé tutoriály mají ze své podstaty náklady na údržbu velkou a ukončit se dobře nedají.

Domnívám se, že Marek Prokop kvůli velkému zaneprázdnění s weblogem, SEO a různými konferencemi prostě nestíhá aktualizovat méně podstatné stránky.

Každý, kdo se snaží něco vyučovat nebo o něčem teoreticky psát, nevyhnutelně dříve nebo později ztratí kontakt s každodenní realitou, o které píše. Znám to z vlastní zkušenosti -- když jsem začínal pořádně psát jakpsatweb.cz, byl jsem ve skutečnosti špička v oboru (akorát jsem to nevěděl). Od té doby ale po večerech místo ladění designů píšu tutoriály. Tím pádem mi zoufale ujíždí vlak. Kdybych si místo toho psaní budoval portfolio referencí, budu mít sice dobré weby, ale nikomu nepomůžu.

Marek Prokop si tím pomáháním, psaním a publikováním dělá docela dobré profesionální jméno. Že není podložené praxí? No to možná ne, ale čí profesionální jméno je podložené praxí? Takových lidí moc není. Pixy? OK, to je bůh. Kdo dál?

A mimochodem, odvozuje se kvalita projektů skutečně od validity kódu? Můj názor znáte: NE.

V neděli 13. července 2003

Zdroj: https://weblog.jakpsatweb.cz/archiv/2003-07.html#141849

Jestli jsem něco na pozici vedoucího pochopil tak to, že lidi musíte umět zaplatit/odměnit, jinak to dobrovolně přebírají srdcaři, kteří pak vyhoří...

Oni ti lidé zvenčí často podléhají mylnému dojmu, že kdo problém pojmenovává, tak má i řešení, a jdou se na něj ptát. A pak je z toho mrzení.

Zdroj: https://x.com/adent/status/1944299090516283675

Vůbec nepochybuju o tom, že byste to udělali lépe. Ale já jsem šel a udělal to.

Autor: Bill Drummond, Singles Versus Albums in Sixty Seconds