Po příjezdu do Misterbianca nás ve škole Istituto Aristide Gabelli čekalo překvapení, které nám okamžitě zvedlo sebevědomí: vlastnoručně vyrobený uvítací plakát, úsměvy od ucha k uchu a chutné občerstvení. Cítili jsme se opravdu důležitě — a hlavně vítaně.

Koordinátorka Licia nás přivítala s energií, která by zastínila i Etnu, a hned bylo jasné, že tenhle týden bude stát za to. Po oficiálním přivítání si nás převzali rodiče našich italských kamarádů, u kterých budeme následujících sedm dní žít jako součást rodiny.

Čeká nás týden plný dobrodružství, společných exkurzí, tvoření, spolupráce i učení v mezinárodním týmu. A naši příznivci mohou všechny zážitky sledovat v tomto cestovním deníku a také ve fotogalerii.

Tento výměnný pobyt se uskutečňuje díky programu Erasmus+, který nám umožňuje objevovat svět, učit se jinak a růst společně.

Děkujeme!

Na úpatí Etny jsme se rozdělili na dvě nestejně velké skupiny:
1) Horolezci – ti, kteří statečně vystoupali na jeden z menších kráterů. Zkušená průvodkyně jim cestou vyprávěla o sopce tolik zajímavostí, že by to vystačilo na menší dokument.
2) Sluneční lázeň – Nikol s berlemi, která si dole na lavičce vytvořila vlastní „mini-Etnu“ z vlasů, a paní učitelka, která díky tomu měla naprosto legitimní důvod, proč se tentokrát neškrábat nahoru.

Po sestupu jsme se pustili do fotovýzvy – pět týmů, šest úkolů a spousta kreativity. Kdo měl největší umělecké ambice, se ukáže až při vyhodnocení.

Odpoledne nás čekala prosluněná Catania. Teplotní šok byl hmatatelný: nahoře sníh, dole 25 °C ve stínu. Ale nedali jsme se. Čekalo nás společné putování městem. Podle fotografií jsme hledali detaily na budovách, paní průvodkyně nám vždy přidala zajímavost navíc a k tomu písmenko do tajenky. Učení hrou v praxi.

Po splnění mise jsme koupili nějaké suvenýry a vrátili jsme se do Misterbianca k rodinám. Vypadali jsme unaveně… ale jen dočasně. V devět večer už většina seděla spokojeně v místní pizzerii a testovala, jestli je pravda, že sicilská pizza chutná nejlíp přímo tady. (Spoiler: ano.)

Zítra je neděle – den, který strávíme celý s hostitelskými rodinami. Těšíme se, co si pro nás připraví.

Děti si užily koupání, procházky po pláži, hry i spoustu smíchu. Hostitelé připravili báječné občerstvení – domácí dobroty, čerstvé ovoce a malé ochutnávky sicilských specialit, které chutnaly ještě lépe s výhledem na moře.

A i když šlo o volný den, zůstali jsme věrní duchu Erasmu: každá chvíle může být příležitostí k učení. Žáci měli speciální úkol – domluvit si a zrealizovat krátký rozhovor s některým členem své hostitelské rodiny. Ptali se na oblíbená místa, koníčky, každodenní život i místní zvyky.

Byl to den plný pohody, sdílení a nových zkušeností, které se nedají získat ve třídě – jen v rodině, mezi lidmi a v reálném životě.

Následovalo taneční vystoupení mladších žáků a poté typický sicilský tanec v moderním provedení – tarantella, energická a veselá, přesně taková, jakou si člověk představí při sicilských slavnostech.

Po krátké přestávce jsme se přesunuli k místní památce Campanarazzu. A tam nás čekalo bohužel zklamání: správce areálu na nás zapomněl. Objednávka sice byla italskou školou podaná, ale zřejmě si ji nikdo nepřečetl... a tak jsme stáli před zavřenou bránou.

Nevadí! Vzali jsme to s humorem a využili čas k dokončení úkolů ze skupinové práce na Etně. Upřímně – dělat „domácí úkol“ přímo u historické památky? To se jen tak nepoštěstí. A rozhodně si to zapamatujeme.

Po práci následoval přejezd do centra Misterbianca, kde jsme navštívili radnici. Přivítal nás tajemník pana starosty, kterému jsme povyprávěli o naší škole, o České republice i o tom, jak jsme na podzim přivítali italské žáky u nás.

Pak přišla na řadu hra Goose Chase v uličkách města. S pomocí aplikace jsme plnili úkoly a objevovali skrytá zákoutí Misterbianca, například: římské lázně, radnici, malý kostel, sluneční hodiny, místní ovocný obchod, výhled na Etnu, římský akvadukt a dokonce muzeum karnevalových kostýmů.

Za splněné výzvy jsme získali sladkou odměnu z tradiční cukrárny – a ve dvě hodiny si nás opět vyzvedli rodiče.

Odpoledne strávíme každý se svými korespondenty. Někteří dokonce přímo ve škole, protože se koná setkání školního parlamentu – a dva naši kamarádi jsou jeho členy. Třeba se inspirujeme a přivezeme domů nějaké nové nápady.

Naším úkolem bylo představit jim Českou republiku – základní fakta, zajímavosti i drobnosti z každodenního života. Naučili jsme je několik českých slov, která si hned s chutí zkoušeli, a jejich nově nabyté znalosti jsme ověřili krátkým kvízem. Na závěr jsme si společně zahráli pexeso s českými symboly a zajímavostmi. Každá třída od nás dostala pexeso jako dárek, aby si na nás mohla ještě dlouho vzpomínat.

Dopoledne pokračovalo účastí na výuce po boku našich korespondentů. Po chvíli drobných zmatků (?kdo, s kým a kde má být?) jsme se všichni někam umístili. Každý z nás zažil trochu jinou hodinu, ale všechny měly společného jmenovatele – témata našeho projektu. Tvořili jsme návrhy karnevalových kostýmů z recyklovaných materiálů s důrazem na ochranu životního prostředí, připravovali česko‑anglicko‑italské plakáty ke Dni Země, dramatizovali legendu o Hefaistovi… Fantazie i spolupráce jely na plné obrátky.

Po krátké pauze nás čekala další dávka tvoření. Některé skupiny navrhovaly logo projektu, jiné vyráběly klíčenky a přívěsky z lávových kamínků nebo zdobily větší kusy lávy. Největší tým se pustil do stop motion animace, na kterou jsme se připravovali už doma. Na scénu přišly naše plastelínové figurky Hefaista a jeho pomocníků – Kyklopů. Italští studenti předem vytvořili kulisy: nebesa, moře i Etnu zvenčí i zevnitř. Dnes jsme se soustředili na fotografování jednotlivých snímků. Je to trochu piplačka, figurkami je potřeba pohybovat po milimetrech, aby byl výsledný pohyb trochu plynulý. Zbývá nám už jen namluvit dialogy a krátký příběh inspirovaný místní pověstí bude hotový.

Dnešek byl hodně náročný, dost hlučný, plný práce a soustředění, ale také radosti z tvoření a společného objevování. Zítřek bude o něco odpočinkovější, ale rozhodně ne méně zajímavý. Těšíme se, co nám přinese.

Po prohlídce centra jsme se přesunuli k tradiční keramické dílně. Prohlédli jsme si typické vzory, barvy i techniky místní keramiky a sami jsme si vyzkoušeli vytvořit malý keramický výrobek. Půldenní exkurze utekla jako voda a my jsme se vrátili zpátky do hostitelských rodin.

Ráno po registraci jsme zamířili do učebny 205, kde jsme ve smíšených česko‑italských týmech pracovali v aplikaci Book Creator. Společně jsme vytvořili blog o našem projektu – takový digitální deník, do kterého jsme vložili vše, co jsme během týdne vytvořili:

– naše prezentace o Česku,

– pexeso pro mladší žáky,

– fotografie z fotosoutěže na Etně,

– český cestovní deník i fotosložku,

– návrhy loga projektu,

– fotostory,

– a hlavně stop motion animaci legendy o Hefaistovi, na které jsme společně pracovali již před příjezdem sem a pak ještě několik dalších hodin tady.

Každá skupina si zároveň připravila krátkou ústní prezentaci své části deníku. A pak to začalo naplno.

Prezentační maraton

Od 11 hodin jsme prezentovali a prezentovali – a ještě jednou prezentovali. Postupně se u nás vystřídaly dva ročníky starších a jeden ročník mladších žáků. Celkem několik stovek posluchačů, více či méně soustředěných, ale všichni zvědaví.

Byla to pro nás obrovská škola prezentačních dovedností: vše v angličtině, před úplně cizími dětmi, a přesto jsme to zvládli s přehledem.

Kahoot a padlet

Po náročném dopoledni přišla zasloužená klidnější hodinka. Zahráli jsme si Kahoot plný otázek o Sicílii, Misterbiancu, Catanii, Etně, místních tradicích, jídle i karnevalu.

Poté jsme ještě doplňovali fotografie na padlet – tentokrát z našich hostitelských rodin – a psali krátké zprávy na rozloučenou.

A protože nám po celém dni pořádně vyhládlo, přišlo to nejlepší…

Závěrečná hostina

V přízemí už na nás čekala velká oslava zakončení projektu. Dorazili i naši hostitelští rodiče a společně jsme si užili bohaté občerstvení: rizoto, těstoviny, mini‑pizzy, arancini, salát s jablky a ořechy… a navrch obří Erasmus+ dort, který sklidil zasloužený obdiv.

Poslední prezentace a poslední večer

Den jsme završili ještě jednou prezentací – tentokrát pro rodiče našich korespondentů. Po tak nabitém dni jsme se už jen odebrali do našich „náhradních domovů“.

Čeká nás poslední společný večer a poslední chvíle, které si chceme užít naplno.

Včera večer jsme si naplno užili poslední společné chvíle s našimi italskými kamarády. Většina z nás se ještě sešla na bowlingu, kde jsme hráli ve smíšených týmech a smáli se pokaždé, když někdo hodil „úžasnou“ nulu nebo nečekaný strike. Bylo to přesně to správné zakončení týdne – lehké, veselé a plné přátelství.

---

Ráno jsme se sešli v osm ve škole. Po registraci začalo vyhlášení vítězů všech soutěží, které nás během týdne provázely:

- fotosoutěže na Etně,

- městské hry Goose Chase v Misterbiancu,

- a závěrečného Kahootu o Sicílii.

Atmosféra byla slavnostní, ale zároveň hravá – přesně taková, jakou si naše společná mobilita zasloužila.

Poté jsme všichni obdrželi certifikáty jako uznání našeho učení, práce a spolupráce během celého týdne.

Čekaly nás ještě dva poslední úkoly:

- menší skupinka s paní učitelkou šla natočit podcast o našem pobytu na Sicílii,

- ostatní mezitím vyplnili dotazník zpětné vazby.

A pak už přišlo to, na co se nikdo netěšil – loučení. Objímání, sliby, že si napíšeme, poslední fotky, mávání před školou. Bylo to smutné, ale zároveň krásné, protože to znamená jediné: naše přátelství bylo skutečné.

---

Když jsme nastoupili do autobusu směr letiště, všichni jsme cítili totéž:

Doufáme, že nám přátelství vydrží – a že se třeba jednou znovu setkáme.