"Přihodíš mi tam ty plechovky, prosím?" Houkl na ni z vedlejšího pokoje její drahý a ona jen protočila oči. Jak jinak. "Jo a za hodinu už jedeme, chci se vyhnout kolonám."

Na hlavě jí vyrazil pot a začala házet věci do tašky hlava nehlava. Nesnášela tohle chystání. Beztak na polovinu věcí zapomene, proč nemůže existovat čudlík, který by vše zabalil a poté i vybalil? V břiše ji zvláštně zabublalo a ona jen zaúpěla. Tašky už byly skoro plné a věcí na stole a po zemi snad neubývalo. Brala do ruky další zavazadlo, když se žaludek znovu ozval a hlava se jí mírně zamotala. "Můžeš to dobalit? Já si musím na...", snažila se zavolat na muže a měla v úmyslu si na chvíli sednout. Tyhle předcestovní stresy nesnášela dobře. Když manžel dorazil, už ležela stočená vedle sbalených tašek. Opatrně jí zvedl nohy a na čelo dal utěrku namočenou ve vodě. Vše pak dobalil, nanosil do vozu a cestou pustil její oblíbené hity. Jednou její předstíranou cestovní horečku možná prokoukne. Do té doby ale.. muhaha.

Můžeme vyrazit. Mávne hůlkou. Druhá půlka a hromada jídla se přesune i do jejího batohu. Spousta věcí je přivěšená zvenku. Docpe věci do krosny a elegantně si ji hodí přes ramena, když v tom RUP. Vykulí oči na ten zvuk.* Řekni, že to byly kalhoty. Krosna ji sjede ze zad. Obávám se, že je to horší, prdla přezka u krosny. Počkeeejjj.. mám tu šitíčko, to zpravíme. *Čarodějka začne vyndavat celou krosnu a vytáhne jehlu a nit. Pustí se do šití, i když na Kouzelnickou návrhařinu nikdy nechodila. Popruh je zašitý, že víc být nemůže, celé klubíčko spotřebovali nemůže to rupnout. Vyrážíme!

"Budeme jako ty statečné hrdinky z historických románů," pronesla nadšeně Nerys, zatímco si do obřího batohu ukládala poslední věci.

K nadšení, které v nich vodopády budily, se ovšem přidávaly i další a další pocity, jak se den D blížil. Snad stokrát už prošly seznam věcí, bez kterých, věřily, se v divočině neobejdou. Přesto v nich seznam vzbuzoval obavy jednak svou rozsáhlostí (kdo to všechno ponese?) a jednak vtíravým podezřením, že něco naprosto zásadního a nezbytného v něm přeci jen schází.

"Síťky proti komárům... Máme. Opalovací krém... Máme. Oblečení a boty, klobouk na hlavu... Máme. Čokoládu a dobroty... Máme. Lahve na vodu... Máme. Tak co ještě nemáme?" snažila se Nerys přijít na to, proč má pořád vtíravý pocit, že něco zapomněly.

"Doklady i peníze v nepromokavých obalech a dobrodružství Kobkanýrů... Máme," doplnila Heky.

"Co máme, to máme," uzavřela Nerys a obě čarodějky se vydaly za dobrodružstvím.

Nedošly ale nijak daleko, když je dohonila jejich maguářice a v tlamičce nesla... "No jasně, hůlky!" plácly se čarodějky do čela.

Jednoho dne jsme si naplánovali jet s Adelajdou na výlet do malého městečka, které se jmenovalo Martínkovská Lhota.

Adelajdu napadlo, aby hlavně ráno před odjezdem nezapomenula vzít deštník. A znáte to, začala mít strach, abysme nezaspali, vstali včas a aby nám neujel vlak.

Hlavně aby vlak jel včas. Přestupovali jsme na další spoj. Sice jsme měli 50 minut na přestup, ale aby se nic nepřihodilo a přílohový vlak nám neujel. Taky aby nebyla výluka či jiná mimořádná událost.

Vyrazili jsme na cestu, ale nebyli jsme si jistí, jestli jsme vypnuli sporák.

V Martínkovské Lhotě jsme navštívili malinkou ZOO, kde bylo spoustu zvířat. Nejvíce mě zaujaly lvy, které má Nebelvír v erbu. A přitom jsme si stále nebyli jistí, jestli Adelajda vypnula sporák.

Pokračovali jsme k místu oběda, restauraci s názvem U květinky Iris. Dali jsme si irisovou limonádu.

Navštívili jsme hrad a prošli se kousek podél řeky. Na zpáteční cestě ve vlaku si Adelajda vzpomněla na sporák a vymyslela scénáře, jak by to vypadalo, kdyby sporák nevypla. Nakonec všechno dobře dopadlo! Žádné katastrofy se toho dne nekonaly.

"Počkej, vždyť máme jen jeden malej bágl. To potřebujeme vzít mnohem důležitější věci, třeba knížku, nebo rovnou celou trilogii, plyšáka na spaní, nějaký dobroty… čaj můžeš vypít určitě i z, já nevím, půjčenýho hrníčku v motelu!"

"Cože? To ses zbláznila ne, ty chceš nechat doma náš porcelánový čajový set z období Ming?! Ach jo! A co ty saténové papuče s králíčkem, ty se tam určitě vejdou!"

"Papuče jo, ty už jsem tam strčila… Ale ten set… Já ti nevím, nerozbil by se? Nebyla by to škoda nedozírné hodnoty nebo co nám to říkali v tom starožitnictví, když jsme ho kupovaly?"

"No říkali jenom nemýt v myčce a pouze kouzlem. Dobře, asi máš pravdu. Ale ten desetikrokový skincare balíček kosmetiky si vezmeme určitě, žejo? Prosím!"

"No jasně, ještě by se nám jinak udělal nějakej beďar! Na cestách! To by přece nešlo, to bychom pak vůbec nemohly pořídit super fotečky na Čarogram."

"Hmm... asi je na čase si přiznat, že to všechno do toho jednoho báglu nenarveme. I když vynecháme čajový servis. Bereme ty tři kufry jak jsme měly původně v plánu?"

"Možná radši rovnou čtyři… Zavolám do agentury, že potřebujeme pár šerpů navíc."

Ahoj Heky! (Usměje se.) Moc ráda! Neskutečně se těším na všechna ta dobrodružství!

Myslíš všechny ty skvělé, exotické pochoutky, které mohou mít nečekaně dobrodružný... dopad?

Nebo třeba ty parádní antigravitační tuříny, které jsme ochutnávaly loni! Než jejich účinek vyprchal, byl z té výšky parádní výhled!

A taky odřená kolena, když efekt vyprchal poněkud dřív.

A pak jsme potkaly ty kouzelné tvory, kteří tak krásně zpívali! Jeden by je vydržel poslouchat celé dny, kdyby je ten morous nerozehnal...

Nebylo ani pět ráno, morous se chtěl dospat, mrkne.

No dobře. A co takový hon na olgoje chorchoje! To byla parádní dovolená!

Máš, pravdu, s olgojem to bylo parádní! Sluníčko, jemný písek... a písek… a písek rozžhavený tím šíleným vedrem!

Ten plášť za to ale stál... dokonce i za všechny ty škorpiony a obří pavouky! Otřese se při vzpomínce.

Vidíš! A letos to bude zajisté ještě lepší a větší dobrodružství! Tam, nevím tedy kam, se dostaneme přenášedlem a zpátky budeme cestovat mezi mudly!

Ještě větší vedro a pavouci? (zasměje se trochu křečovitě) A počkej, co myslíš tím mezi mudly? To jako... bez kouzel? S pavouky za zády a bez kouzel?!? (Omdlí.)

To ano. A to ještě netušíš, že to nejlepší na nás teprve čeká.

I když jsme teprve v půlce, skoro, už teď nejsem schopný dělat něco jiného!

Tak tomu se teda říká pořádná cestovní horečka!

Rozhodně souhlasím, skoro hořím… někdy nedočkavostí dalšího kola, jindy nervozitou, zda vše stihnu procestovat, a co ty?

Já už si v hlavě dřív plánuji další zastávku, než si stihnu užít tu současnou.

A která zastávka byla za tebe zatím nejlepší, co tě nejvíce bavilo?

Za mě rozhodně Louisiana a její jedinečná atmosféra a všechno to úžasné jídlo! Co tebe?

Ovšem, tady někdo rád trsá ulicemi v rytmu jazzu! Mě se moc líbilo v Austrálii, hlavně v rezervaci pro koaly… a skvělé jídlo bylo i v Itálii!

To rozhodně, na koaly jen tak nezapomenu, byly snad ještě roztomilejší, než jsem si představovala!

A jak jsi na tom s ananasem na pizze, do kterého patříš týmu?

Mně ananas na pizze nevadí, docela mi chutná, ale když si vybírám sama, tak raději sáhnu po jiné variantě. Ty?

Podepisuji! Takže, vzhůru na další cestování? Změříme si teplotu?

Rozhodně, změřme ji, ať můžeme vyrazit za dalším dobrodružstvím!